Práce se zaměřuje na rým v poezii vybraných českých básníků devadesátých let devatenáctého století. Rým je zde zkoumán z hlediska své úlohy ve fonetické, rytmické a sémantické výstavbě konkrétních básní. Z diachronního hlediska jsou sledovány nejen aktualizace překračující rámec lumírovské poetiky, ale i aspekty porušující obecnou normu české versifikace vůbec, které tak započínají proces eufonické a rytmické dekanonizace rýmu v české poezii.The thesis focuses on rhyme in the poetry of selected Czech writers of 1890s. Rhyme is considered here in the light of its function in the phonetic, rhythmical, and semantic composition of particular poems. From the diachronical point of view actualizations exceeding fixed poetics of "lumír" group are observed, as well as aspects violating the common standards of the Czech versification in general, initiating thus process of both euphonical and rhythmical decanonization of rhyme in the Czech poetry.