Práce nahlíží historiczvíké hledisko vnímání zvířat z období novověku, kdy docházelo k radikálním posunům v rámci této diskuze. Reflektuje příspěvky vybraných filosofů této doby, díky kterým bylo postupně konstruováno vnímání zvířete od nemyslící schránky bez práv a cítění až po bytost s morálními právy. Jsou vymezeny dvě hlavní skupiny filosofů - racionalističtí myslitelé a britští empirikové, jejichž názory na poznání zvířat se značně odlišují a obě jsou reakcí na impuls René Descarta, který diskuzi tohoto rázu podnítil. Práce komparuje obě skupiny s Descartem a posléze je hodnotí mezi sebou, přičemž dochází k závěru, že obě kritiky jsou nerelevantní, protože jsou zasaženy antropocentrismem. V závěru se práce snaží navrhnout způsob, jak tento problém zmírnit, ačkoli je nemožné se mu zcela vyhnout.This thesis looks at the historical perspective of animal perception from the modern age, when radical shifts in this discussion took place. It reflects on the contributions of selected philosophers of the period through which the perception of the animal was gradually constructed from a non-thinking shell without rights and sentience to a being with moral rights. Two main groups of philosophers are identified - rationalist thinkers and British empiricists - whose views on animal cognition differ considerably. Both are responses to the impulse of René Descartes, who stimulated a discussion of this nature. The thesis compares the two groups with Descartes and then evaluates them against each other, concluding that both critiques are irrelevant because they are affected by anthropocentrism. The thesis concludes by suggesting ways to mitigate this problem, although it is impossible to avoid it entirely.