Tato práce pojednává o trestném činu maření spravedlnosti dle § 347a trestního zákoníku, který do něj přibyl 1. 2. 2019, a dále také o souvisejících trestných činech. Zabývá se výkladem vybraných aspektů § 347a, zejména otázkou na jaké prameny důkazu a rozhodnutí se vztahuje, jaký je třeba úmysl, jak přistupovat k situacím, kdy je tento trestný čin spáchán opakovaně a v neposlední řadě jeho soulad se zásadou nemo tenetur se ipsum accusare. Ve vztahu k souvisejícím trestným činům práce zejména nabízí zkoumání možnosti jednočinných souběhů, zaměření na společné aspekty s § 347a a u znalců a tlumočníků rozebírá vybrané problematické aspekty nové právní úpravy. Dále pojednává nad vhodností zavedení trestného činu zničení pramene důkazu do našeho právního řádu neboť to, na rozdíl např. od Slovenska, se v něm nyní nenachází a nakonec se práce zaměřuje na dotčení výkonu advokacie právě § 347a.This thesis deals with the crime of obstruction of justice according to § 347a of the Criminal Code, which was added to it on February 1, 2019, and also with related crimes. It deals with the interpretation of selected aspects of § 347a, especially the question of what sources of evidence and which judgements it applies to, what form of the intention is needed, how to approach situations where this crime is committed repeatedly and, last but not least, its compliance with the principle of nemo tenetur se ipsum accusare. In relation to related crimes, the thesis mainly offers an examination of the possibility of single-action concurrences, it focuses on common aspects with § 347a and discusses selected problematic aspects of the new legislation for experts and translators. It also discusses the appropriateness of introducing the crime of destruction of the source of evidence into our legal system because unlike for example Slovakia, it is not found in it now. Finally the thesis focuses on affecting the practice of advocacy by § 347a.