Tato práce se zabývá problematikou žalobce v hromadném řízení, jehož podoba je právě projednávána v Parlamentu ČR. Cílem bylo posoudit, zdali je v návrhu zákona o hromadném řízení institut žalobce vhodně nastaven, a popř. najít jeho vhodné řešení. Po úvodu do tématu kolektivní ochrany práv a hromadných žalob v první kapitole se práce v druhé kapitole věnuje obecným otázkám spojeným s hromadným žalobcem. Ve třetí kapitole následuje posouzení, kterým subjektům by bylo vhodné na základě zahraničních řešení a požadavků EU na kvalifikované subjekty přiznat žalobní právo v ČR. Podle těchto posouzení jsou poté navrženy vhodné změny v návrhu zákona. V poslední kapitole jsou zhodnocena a porovnána se zahraničními úpravami nejspecifičtější práva a povinnosti hromadného žalobce a jiné specifické aspekty s ním spojené, jako je jeho odměna, odvolání a výměna, povinné právní zastoupení, notifikační povinnost a povinnost doložení platební schopnosti, a eventuálně jsou navržena jejich alternativní řešení.This thesis deals with the issue of the plaintiff in collective proceedings, the form of which is currently being discussed in the Parliament of the Czech Republic. The aim was to assess whether the institute of plaintiff is appropriately set up in the draft law on collective proceedings, and possibly find a suitable solution. After an introduction to the topic of collective protection of rights and collective actions in the first chapter, the thesis in the second chapter deals with general issues related to the collective plaintiff. In the third chapter follows an assessment of to which entities it would be appropriate to grant a right of action in the Czech Republic on the basis of foreign solutions and EU requirements for qualified entities. According to these assessments, appropriate changes in the draft law are then proposed. In the last chapter, the most specific rights and obligations of the collective plaintiff and other specific aspects related to the collective plaintiff, such as his remuneration, dismissal and replacement, mandatory legal representation, notification duty and the obligation to prove solvency, are evaluated and compared with foreign regulations, and possibly alternative solutions are proposed.