Úvod: Spastická paréza horní končetiny má nepříznivý vliv na manipulační a úchopovou funkci ruky a omezuje soběstačnost v běžných denních činnostech. Fyzioterapie nabízí řadu prostředků, které mohou pomoci spasticitu ruky zmírnit a také zlepšit její funkci. Cíl: Posoudit vliv nafukovacích vzduchových dlah Urias u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se spastickou parézou ruky v kombinaci s fyzioterapií, ergoterapií a botulotoxinem-A (BoNT). Metodika: Studie se zúčastnilo celkem 40 pacientů po CMP, kteří byli randomizovaně rozděleni do kontrolní a experimentální skupiny. Všem byl aplikován BoNT do spastických flexorů prstů horní končetiny (HK) a po dobu šesti týdnů měli konvenční fyzioterapii a ergoterapii. Experimentální skupina měla navíc 2 × 1 h denně aplikaci vzduchové dlahy se cvičením na základě PANat konceptu. Ke zhodnocení výsledků byli pacienti před a po terapii vyšetřeni pomocí Modifikované Ashworthovy škály (MAS), Skóre vizuálního hodnocení funkce ruky (SVH) a Barthel indexu (BI). Výsledky: Po šestitýdenní rehabilitaci byla prokázána statisticky významná závislost mezi terapií se vzduchovými dlahami Urias a zlepšením funkce ruky na škále SVH a BI. Závěr: Terapie se vzduchovými dlahami umožňuje pacientům se spastickou parézou po CMP zlepšit úchopovou a manipulační funkci ruky a vede ke zvýšení soběstačnosti při běžných denních činnostech (ADL).Introduction: Spastic paresis of the hand has an adverse effect on the handling and grip function and it reduces self-sufficiency in activities of daily living (ADL). Physiotherapy offers a number of options to relieve hand spasticity and improve its function. Aim: To assess the effect of Urias inflatable air splints in combination with physiotherapy, occupational therapy and Botulinumtoxin-A (BoNT) in patients with hand spastic paresis after stroke. Methods: A total of 40 patients after stroke were randomized in control and experimental group. All patients had focal application of BoNT to spastic upper limb flexors, and conventional physiotherapy and occupational therapy for six weeks. In addition, the experimental group had 2 × 1 hour air splint therapy with exercised based on the PANat concept. Before and after therapy, they were examined on the Modified Ashworth Scale (MAS), Scale for the visual evaluation of functional task of the hand (SVH) and Barthel index (BI) Results: After six weeks of rehabilitation, a statistically significant difference was demonstrated between Urias air splint therapy and hand function improvement on the SVH and BI scales. Conclusions: In patients with spastic paresis after stroke allows air splint therapy to improvement of hand grip and handling and increase self-sufficiency in ADL.