Předkládaná práce se zabývá kompenzací (započtením) pohledávek v rámci obligačních vztahů českého práva upravených především českým občanským zákoníkem z roku 2012. Institut započtení pohledávek se v českém právním diskursu majoritně považuje za vyrostlý z kořenů římské právní kultury. Římské právo však znalo započtení velmi dlouho jen jako ryze procesní institut, a to v přímé souvislosti s personálním působením práva (právo sloužilo k prosazení vlastních zájmů pouze menšinově v privilegovaných skupinách). Až později (v 6. století n. l.) na základě justiniánských kodifikací byla připuštěna teze, že právo započítat nelze omezit jen na procesní právo (tedy na vznesení žaloby o plnění), ale námitku započtení je z hlediska spravedlnosti a dobrých mravů možné (a nutné) vznést ještě ve stadiu dosud nežalované obligace. Dnešní podoba započtení v evropském kontinentálním právu se odvíjí z pravidel odvozených zejména během procesu recepce římského práva (období glosátorů a postglosátorů a následně německé pandektní právo). V tomto procesu nebyla respektována ekonomická intuitivnost započtení a jeho nepochybné využití v rámci obyčejového (zvykového) práva. V důsledku setrvávání na textových předlohách římského práva byla potlačena hospodářská funkce započtení a konstruovány formální požadavky na jeho použitelnost v běžném životě. Řada dnešních teoretických sporů týkajících se započtení (např. započtení nesplatné a splatné pohledávky, právní účinky započtení a podobně) omezuje využitelnost pravidel započtení jejich původ lze považovat za dědictví formálně procesního pojetí započtení. Právo kompenzovat vzájemné pohledávky je imanentní vlastností hospodářských směnných vztahů. Přímým důsledkem využití práva započítat je odpadnutí nutnosti plnit stejný předmět plnění dvakrát (jednou ve vztahu dlužníka vůči věřiteli, podruhé ve vztahu věřitele vůči dlužníkovi); minimalizují se tak transakční náklady směny a zjednodušuje hospodářský styk mezi stranami. Tento aspekt je (jako důsledek historicky zatěžující tradice) často opomíjen, ačkoli může být rozhodující pro dobrý výsledek interpretace konkrétního výkladového problému. Předkládaná práce analyzuje vznik institutu započtení a sleduje zejména proces jeho pronikání až do psaného (materiálního) práva. Přitom staví na tezi o intuitivním charakteru započtení jako přirozeném prostředku pro zúčtování pohledávek. První část práce je věnována stanovení přezkoumatelné metody výkladu, za kterou je považován tzv. funkční výklad, jehož atributy jsou určující pro novou interpretaci problémů se započtením pohledávek spojených. Funkční výklad umožňuje výklady psaného práva, které místo konzervování schematických řešení složitých případů naopak předvídatelně reagují na měnící se podmínky sociální a ekonomické reality. Druhá část práce se zevrubně věnuje procesu vzniku, vývoje a postupnému etablování institutu započtení v teritoriu evropské kontinentální civilistiky. Nejobsáhlejší třetí část práce si klade za cíl podrobné prozkoumání institutu započtení v českém právu po přijetí nového občanského zákoníku v r. 2012. Ve dvanácti dílčích kapitolách (3.1 až 3.12) analyzuje vlastnosti pohledávek nezbytné k efektivnímu provedení kompenzace (tzv. kompenzabilitu pohledávek) a řeší nejen dlouhodobě sporné výkladové otázky, ale otevírá i diskusi k otázkám, jež se mohou jako sporné ukázat teprve v budoucnu (např. započtení pohledávek vzniklých za účinnosti dřívějšího kodexu občanského práva z r. 1964 s pohledávkami vzniklými za účinnosti nové právní úpravy či neobratné zakotvení možnosti započítat v režimu insolvence dlužníka). Při hledání řešení je akcentována zejména ekonomická podstata započtení, i když česká právní věda stále konzervuje schematická a věcně chybná řešení; v reakci na tuto skutečnost otevírá předkládaná práce nové pohledy a rozšířuje aplikační možnosti využití institutu kompenzace pohledávek.Při opakovaných pokusech o vložení anotace v anglickém jazyce (délka 3 854 znaků) systém dne 25. 8. 2016 neustále hlásí, že byla překročena dovolená velikost. Nezdařilo se mi anotaci vložit ani po zkrácení na cca 3 500 znaků, proto nevložení anotace není mým pochybením. Na vyžádání ji kdykoli zašlu v elektronické podobě, v níž byla fyzicky odevzdávána dne 10. 8. 2016 na nosiči dat. Děkuji za pochopení. P. Kavan