Tato práce se zabývá funkcemi a významy mlčení v institucionální komunikaci, konkrétně v policejním výslechu. Nejprve se však zaměřuju na definici dialogu obecně, jeho charakteristik a vztahu zejména k monologu. Mlčení je věnována vlastní kapitola. Mlčení je tu vymezeno jako plnohodnotný komunikační prvek, jenž je však složité interpretovat, k čemuž ale lze užít znalosti jazykového a situačního kontextu a významu doprovodných neverbálních prostředků. Prostor je věnován také vztahu k pauze a sémiotickému charakteru mlčení. Třetí kapitola směřuje k vlastní praktické analýze funkcí a významů mlčení na vybraném audiovizuálním materiálu. Pomocí již zmíněné metody a dosavadních poznatků o funkcích a významech mlčení docházím k vlastním závěrům, které srovnávám s teoretickými východisky.This paper deals with the functions and meanings of silence in institutional communication, specifically in the police interrogation. First, the aim is to define dialogue in general, its characteristics and relation particularly to monologue. Silence is given its own chapter. Silence is defined as a meaningful communication element, which is, however, difficult to interpret, although it could be done by using a knowledge of language and situational contexts and meanings of accompanying nonverbal communication. Few comments are also devoted to relationship to pause and to semiotic nature of silence. The third chapter aims to present own practical analysis of functions and meanings of silence using a selected audiovisual record. Using the aforementioned methods and existing knowledge about the function and importance of silence I come to my own conclusions, which are then compared with theoretical data.