Diplomová práce analyzuje téma vydědění dle § 469a zákona č. 40/1964 Sb. Zkoumá, zda lze o efektivní právní nástroj umožňující odejmutí povinný díl nepominutelným dědicům vymezeným v § 479 zákona č. 40/1964 Sb. Na základě rozboru příslušné judikatury a odborné literatury se snaží vymezit, jaké podmínky musí být splněny, aby došlo k platnému vydědění. Jedna z kapitol se věnuje rovněž samotné listině o vydědění. Kriticky poukazuje na nevhodnou konstrukci institutu vydědění a porovnává současný právní stav s novou úpravou, která je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb. Dále se diplomová práce zabývá institutem dědické nezpůsobilosti, neboť rovněž dopadá na nepominutelné dědice, a historické komparaci pro přehled, z jakých právních pramenů česká právní úprava vychází.The diploma thesis analyses the topic of disinheritance, regulated by § 469a of the Czech civil code. It researches if it can by considered an efficient law instrument enabling exclusion of the mandatory part from the forced heirs as defined in § 479 of the Czech Civil code. On basis of analysis of appropriate judicial decisions and specialized literature, we define which conditions must be fulfilled so that a lawful disinheritance could occure. One of the presented chapters focuses on the deed of desinheritance. It critically points to a rather unsuitable construction of the institute of desinheritance and compares the current legal state with the bill of new civil law. Furthermore, the thesis deals with the institute of incapacity to inherit, as it also effects the forced heirs, and the historical comparison in order to supply an overview of sources of the Czech law used in the matter.