Tato bakalářská práce se snaží o propojení dvou témat - pastoračního rozhovoru a dobrovolnické služby. Chce přispět k odstranění předsudku, že dobrovolník není dostatečně kompetentní pro vedení pastoračního rozhovoru. Je strukturována do dvou kapitol. V první z nich je charakterizována pastorace a její historický nástin. Následuje podkapitola věnující se rozhovoru. V druhé kapitole je vymezena dobrovolnická služba, zejména pak vybrané kompetence dobrovolníka. Práce je teoretického charakteru a mohla by být užitečná pro dobrovolníky, kterým záleží na tom, aby při jejich službě byly naplňovány spirituální potřeby druhého (doprovázeného) člověka.