Cílem této práce je vytvořit žánrovou taxonomii fikčních filmů o běhání a provést textuální analýzu vybraných zástupců z tuzemské filmové a televizní produkce: Bloudění orientačního běžce (1985), Dlouhá míle (1989), Fair Play (2014). Metody této práce jsou založeny na sémanticko-syntaktickém přístupu k žánru Ricka Altmana a neoformalismu. Taxonomie naznačuje konvenční žánrové prvky filmů o běhání (typ sportu, prostředí, ikonografie, postavy, narativ, témata, styl) a dominantní subžánry, mezi něž patří biografický a historický film, drama, komedie. Jako východisko taxonomie slouží obecná kategorie sportovního žánru a dalších filmů o běhání převážně z evropsko-americké produkce (1989-2015). V případových studiích je klíčovým záměrem interpretovat funkce běhání a sportu ve formálním systému vybraných děl v rámci žánrových konvencí. Analýza směřuje k odhalení těchto funkcí i stručnému porovnání společných znaků: subžánr dramatu, předvídatelná narativní struktura, kladní protagonisté se smyslem pro fair play, antagonisté z řad nadřazených sportovních struktur nebo využití stylových postupů jako slowmotion nebo fokalizace postav.The aim of this thesis is to create a genre taxonomy of fictional running films and to accomplish a textual analysis of chosen representatives from the Czech and Czechoslovak film and television production: Bloudění orientačního běžce (1985), Dlouhá míle (1989), Fair Play (2014). The methods of this thesis are based on the Rick Altman's semantic-syntactic approach to genre and on neoformalism. The taxonomy indicates conventional genre elements of running films (form of sport, setting, iconography, characters, narrative, themes, style) and dominant subgenres such as the biopic and the history film, drama, comedy. The general category of sport genre and other running films predominantly from Euro-American production (1989-2015) serves as the taxonomy's starting point. The main focus of case studies is to interpret functions of running and sport in the formal system of particular films within genre conventions. The analysis leads to revealing these functions and brings a brief comparison of their common characteristics: drama subgenre, a predictable narrative structure, high moral protagonists with sense of fair play, antagonists from group of superior sport structures, or the use of stylistic techniques such as slowmotion or characters-focalization.