Tématem této bakalářské práce je petroarcheologická analýza středověké keramiky z hradu Tepence. Tato keramika pochází ze 14. století a byla tedy pravděpodobně vyrobena a užívána ve velmi krátkém časovém rozmezí cca 66 let (Vránová, Vrána 2005). Cílem bakalářské práce je zjistit, zda keramické třídy vyčleněné archeology pro keramiku z Tepence jsou založené na rozdílné technologii výroby, a to zejména z hlediska mineralogického složení a teploty výpalu. Teoretická část se věnuje geografii a geologii okolí obce Jívová, keramikou a metodami určování teploty výpalu. Uvádí příklady petroarcheologie středověké keramiky na Moravě a ve Slezsku. V experimentální části jsou popisovány analyzované vzorky a je použita metoda pro zjištění teploty výpalu keramiky. K zjišťování maximální teploty výpalu bylo použito měření magnetické susceptibility dle Rasmussena et al. (2012), dále optická mikroskopie a energiově disperzní analýza. Teplota výpalu jednotlivých keramických fragmentů se většinou lišila. Je tedy pravděpodobné, že původní nádoby nepocházely z jednoho výpalu, patrně ani z jedné keramické pece či dílny. Jednotlivé typologické kategorie vyčleněné archeology se tedy z části zakládají i na rozdílné technologii výroby jednotlivých vzorků.The theme of this thesis is petroarcheological analysis of medieval pottery from the castle of Tepenec. This pottery dates back to the 14th century and was probably made and used in a very short time about 66 years (Vránová, Vrána 2005). The aim of this thesis is to determine whether the ceramic classes defined by the archaeologists of pottery from the castle of Tepenec are based on different production technology, especially from a viewpoint of mineralogical composition and firing temperature. The theoretical part deals with the geography and geology in the vicinity of Jívová village, ceramics and methods of determining the firing temperature. This thesis also gives examples of petroarchaeology of medieval pottery in Moravia and Silesia. In the experimental section are described analysed samples and there is used a method of determining the firing temperature of ceramics. For determining the maximum firing temperature was used the magnetic susceptibility according to Rasmussen et al. (2012), as well as optical microscopy and energy dispersive analysis. Firing temperature of each ceramic fragments, were usually different It is therefore likely that the original ceramics containers did not come from a single form of firing, probably neither same pottery kilns nor workshop. Individual typological categories earmarked by the archaeologists are based on different technology of making of individual samples.