Diplomová práce ,,Objektivní dobrá víra v českém soukromém právu" je zaměřena pouze na objektivní dobrou víru, byť v teoretickém úvodu autor popisuje i subjektivní dobrou víru, činí tak za účelem odlišení obou rovin. Objektivní dobrá víra je jedním z etických korektivů jednání, ale také jindy dává prostor soudci k posouzení případu v rámci, toho co považuje za slušné, rozumné aj. Autor analyzuje objektivní dobrou víru zejména v Občanském zákoníku z roku 1964 a hlavně v novém občanském zákoníku. Ve druhém jmenovaném nachází objektivní dobrá víra široké uplatnění a zejména zavádí generální klauzuli povinnosti jednat poctivě. Autor interpretuje nová ustanovení klasickými výkladovými metodami a poukazuje i na zahraniční civilisty, kteří se objektivní dobré víře věnují hojněji než tuzemská civilistika. V samostatných kapitolách se věnuje právní povaze objektivní dobré víry a vymezuje její obsah a funkce. V práci je odkazováno zejména na německou úpravu a její institut Treu und Glauben. V závěrečných kapitolách se autor věnuje i objektivní dobré víře v anglickém, maďarském právu a v Návrhu společného referenčního rámce (DCFR).The diploma thesis "Objective Good Faith in Czech Private Law" is focused just on Objective Good Faith, even though the author describes also the Subjective Good Faith in the theoretical introduction with the aim to distinguish both meanings. The Objective Good Faith is one of the ethical corrective of acting, but it sometimes also gives the discretion to a judge to decide the case according to what he considers honest, reasonableness etc. Author analyzes the Objective Good Faith particularly in the Civil Code from 1964 and mainly in the new Civil Code. In the second mentioned, the Objective Good Faith is widely used and it governs especially general clause of the duty to fair acting. Author interprets new provisions with traditional interpretative methods and he points out on few foreign civil lawyers, who focus on the Objective Good Faith more than domestic jurisprudence. He deals with legal nature of the Objective Good Faith and defines its content and functions in the separate chapters. Especially the German legislation and its institute Treu und Glauben is cited in the thesis. Author also deals with the Objective Good Faith in English and Hungarian law and in Draft Common Frame of Reference in the last chapters.