Bakalářská práce se zabývá inscenačním stylem režiséra Františka Vláčila. Teoretickým základem analýzy je pojem zesílené kontinuity amerického teoretika Davida Bordwella. Samotná analýza vybraných Vláčilových filmů je tedy provedena s ohledem na prvky zesílené kontinuity (délka, velikost záběrů, práce s mizanscénou, snímání...). Pro rozbor jsou využity Vláčilovy hrané filmy do roku 1970: Skleněná oblaka (1958), Holubice (1960), Ďáblova past (1961), Údolí včel (1967), Marketa Lazarová (1967), Adelheid (1969). V závěru jsou zhodnoceny Vláčilovy inscenační postupy a jejich reflexe ve vztahu k zesílené kontinuitě. Pojednána je i funkce filmového stylu (podle Bordwellova rozdělení na 4 základní funkce: denotativní, expresivní, symbolické a dekorativní).The thesis is focused on staging style of director František Vláčil. As theoretical base for analysis is used the concept of intensified continuity by american theoretician David Bordwell. So in the analysis, there are reflected elements of intensified continuity. For analysis has been choosen films as: Skleněná oblaka (1958), Holubice (1960), Ďáblova past (1961), Údolí včel (1967), Marketa Lazarová (1967), Adelheid (1969). At the close there is a résumé of Vláčil´s staging style and its relation to intensified continuity. In the analysis there is also reflection of styling functions.