Právní úprava dovolené tvoří v zákoníku práce celou devátou část. Je tedy patrné, že tento institut má v našem právním řádu své místo. Zákoník práce rozeznává tři druhy dovolené, přičemž u každé z nich stanoví rozdílné nároky na její vznik. Jedno však mají společné, nárok zaměstnance na tuto dovolenou a tomu odpovídající povinnost zaměstnavatele čerpání dovolené určit. Právní úprava dovolené sahá do daleké historie, je to tedy institut osvědčený dlouholetostí a užívaný ve všech vyspělých právních systémech. Tyto právní řády se budou lišit v jednotlivých ustanoveních, pokud jde však o členy Evropské unie, budou mít společné minimálně to, že dovolená za kalendářní rok musí činit nejméně 4 týdny, což vychází ze Směrnice Rady č. 2003/88/ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby. Dovolenou v Českém právním řádu, tak jak je upravena v zákoníku práce, vydaným pod č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuji za komplexní, ucelenou a po obsahové stránce dostatečnou úpravu, která i když v některých ustanoveních není zcela bez problémů, je dostatečně jasná a přehledná i pro širokou veřejnost.Legislation of work leave forms the whole ninth section of the Labour Code. It is therefore apparent that this institute has its place in our legal order. The Labour Code recognizes three types of leave, as each of them are created based on different sets of requirements. One of these, however, they have in common, which is the employees entitlement for leave and the corresponding obligation of the employer to establish whether that leave is taken. Legislation of work leave extends far into history, therefore it is an institute proven over the years and is used in all advanced legal systems. These legal regulations will differ in individual establishments; however, when regarding members of the European Union, the common minimum is that the annual leave must be at least 4 weeks, which is based on Council Directive no. 2003/88/ES, on certain aspects of the organization of working time. Work leave in the Czech legal order, as regulated for in the Labour Code, issued under no. 262/2006 Sb., as amended, is considered complex, integrated, and in terms of content, adequately regulated, which, even if some provisions are not entirely without problems, is sufficiently clear and well-arranged even for the general public