V mé práci jsem se zaměřila na problematiku vztahu evropského práva a vnitrostátního práva členských států na příkladu Velké Británie. Tento vztah obou právních systémů je nejvíce utvářen prostřednictvím dvou aplikačních zásad, které formuloval ve své judikatuře Soudní dvůr EU v 60. letech 20. století. Těmito zásadami jsou přednost, která znamená aplikační upřednostnění normy evropského práva před odporující národní normou, a přímý účinek, který v sobě obsahuje jednak přímou aplikovatelnost evropské normy v řízení před národním soudem ale také práva jednotlivců, v normě obsažená. Obě tyto zásady již byly formulované před vstupem Velké Británie do Evropských společenství (dnes EU), k čemuž došlo v roce 1973. Britské soudy se tedy musely naučit pracovat s oběma principy, aby zajistily plnění závazků z členství a řádnou a správnou aplikaci evropského práva v národních řízeních, na která se vztahovaly normy evropského práva. Britský parlament potvrdil právní účinnost evropského práva v britském právním řádu prostřednictvím Zákona o ES z roku 1972 a britským soudům vznikla vstupem do ES povinnost aplikovat evropské právo. Ne vždy stav britské legislativy byl kompatibilní s požadavky evropského práva, proto musela britská justice buďto interpretovat domácí parlamentní zákony v duchu příslušné evropské legislativy nebo dokonce ponechala tyto zákony neaplikované a upřednostnila přímo účinné normy evropské. Judikatura britských soudů kopírovala paralelně se rozvíjející soudní rozhodnutí Soudního dvora, včetně formulovaných zásad evropského práva jako byl například nepřímý účinek směrnic. Specifickým konfliktem VB v otázce vztahu britského právního řádu a evropského práva byl tradiční ústavní princip legislativní svrchovanosti britského parlamentu, který především pro britské soudy znamenal oříšek, neboť podle tohoto principu měly povinnost aplikovat parlamentní zákony, nejvyšší primární předpisy v zemi, ale v některých případech tyto zákony odpovídaly normám evropského práva. V takových situacích musely jít nad rámec ústavních pravidel a dokonce ponechat odporující parlamentní předpisy neaplikované a přednostně uplatnit normy evropské. Proto v souvislosti s členstvím Velké Británie v EU hovoříme a omezení tradiční legislativní suverenity britského parlamentu, což bylo otevřeně britskou justicí deklarováno v průlomovém rozsudku Factortame.In my thesis I concentrated on the matter of relationship between EU law and national law of member states on the example of Great Britain. This relationship of both legal systems is mostly being formed through two application principles, which had been formulated by the Court of Justice of the European Union in the 1960s. These principles are supremacy, which means that judges give priority to EU norms before colliding domestic norms, and direct effect, based on both direct applicability of european norms in proceedings before national courts and also subjective rights for individuals, constituted by those norms. Both application principles had been formulated by the Court of Justice when Great Britain entered the European Communities (nowadays European Union) in 1973. British courts had to learn to use both principles to guarantee fulfilling of membership obligations and proper and correct application of EU law in national proceedings, that were affected by EU norms. The British Parliament confirmed the legal effect of EU law in British legal system via the European Communities Act of 1972 and thus a new duty occured for the British judiciary to apply EU law in accordance with the membership of the European Communities. Not always the state of British legislature was compatible with the requirements of EU law, therefore the British judiciary had to either construe domestic parliamentary laws in a way of relevant EU legislature or even set aside these laws unapplied and give priority to direct effective EU norms. British courts' judicature patterned the developing principles in the judicature of the Court of Justice, including the doctrines of EU law, for example indirect effect of EU directives. Specific conflict of Great Britain within the question of the relationship between British legal system and EU law represented traditional constitutional doctrine of legislative supremacy of British Parliament, which was complicated mainly for British courts, because they had to choose between following parliamentary acts or disapplying some of them being in conflict with legally binding EU law. Therefore the British membership in the European Union means restraint of this traditional constitutional principle, that was finally confirmed explicitly by British courts in Factortame case.