Tématem práce je atonální proud v české klavírní tvorbě v letech 1918 až 1945. Jde o období, kdy se formuje česká meziválečná hudební avantgarda včetně linie orientované na Druhou vídeňskou školu. Vůdčí osobností této linie je Alois Hába a patří k ní zejména jeho žáci Karel Reiner, Miroslav Ponc, Gideon Klein a Viktor Ullmann. Atonalita se dále promítla i do tvorby Ervína Schulhoffa a Václava Kaprála. Práce přináší charakteristiku jejich tvorby pro klavír a zahrnuje rovněž analýzy tří děl různých autorů. Na základě analýz závěr práce shrnuje, jaké rysy hudební řeči jsou jim společné a naopak ve kterých ohledech se jejich kompoziční práce liší.The theme of this work is atonal trends in Czech piano compositions in the years 1918 to 1945. It is the period when the Czech between wars avantgarde music including the line oriented on the Second Vienna School. The leader of this line is Alois Hába and especially his students Karel Reiner, Miroslav Ponc, Gideon Klein and Victor Ullmann, belong to it. Atonality also appears in the works of Ervín Schullhoff and Václav Kaprál. The work brings characteristics of their piano compositions and also includes analysis of three works by various authors. On the basis of this conclusion this work summarizes which characteristics in music language are common and vice verse in some ways their compositions differ.