Postkoloniální teorie literatury označuje literaturu spisovatelů a spisovatelek pocházejících ze zemí či kultur dřívějších britských kolonií termínem postkoloniální a nahrazuje jím tak původní termín literatura Commonwealthu, které považuje za nevhodný, jelikož evokuje představu, že je tato literatura pouze odnoží britského písemnictví. Problematický je zde nicméně fakt, že tato teorie postkoloniální literaturu staví také na druhém kritériu, a tím je ideový a ideologický charakter těchto děl. Podsouvá jim poměrně detailní vlastnosti, které ovšem autoři z tak rozličných zemí zdaleka ne ve všech směrech splňují. Do širokého záběru postkoloniální literatury spadají i autorky jako Arundhatí Royová nebo Zadie Smithová, jelikož obě mají exotický původ v britských koloniích. V mnoha směrech jsou si sice tyto ženy formálně podobné, ale zatímco se Royová narodila a vyrůstala v Indii, Smithová naopak prožila prakticky celý svůj život v Londýně. Tato práce se na dílech obou autorek snaží ověřit nakolik je jejich dílo postkoloniální teorii skutečně poplatné. Pro tuto analýzu volím specifickou metodu důkladného rozboru příběhů, protože zejména dílo Royové, které je značně prodchnuté nám velmi vzdálenou kulturou indické Kéraly. Není příliš vhodné jej interpretovat pomocí tradiční západní literární terminologie, neboť termíny které bývají v této souvislosti často používány, ať je to autobiografie nebo některé další, jsou příliš zjednodušující a přenáší tuto literaturu do nesprávného kulturního kontextu, protože je máme zažity u literatury západní. Jak Arundhatí Royová, tak zejména Zadie Smithová se od postkoloniální teorie literatury značně odklánějí, nicméně Royová daleko méně. Přestože Zadie Smithová ve svém díle vykazuje některé aspekty definované postkoloniální teorií literatury, nabízí se v její souvislosti, i vzhledem k tomu že žije v Londýně (imperiálním centru), také označení post-imperiální autorka. Tato práce si nicméně neklade za cíl tyto autorky nějak nálepkovat. Jejím cílem je spíše naopak poukázat na omezenost veškerého zařazování, protože umělecká díla se do nich spoutávají jen velmi obtížně.Huge body of postcolonial literature comprises various cultural backgrounds of authors from countries that have been colonized at some point in their history. It deals with such themes as cultural resistance, language experimentations (consisting usage of non-translated words and appropriation of the language of the centre towards its different meaning within the context of postcolonial culture), stressing of cultural hybridity and searching for identity. However, postcolonial theory in fact prescribes these authors the very specific context of their writing, the ideology they are expected to follow. Some authors may welcome the situation because it might be what they really tend to write. This may well be the case of Arundhati Roy who is, apart from being an author of The God of Small Things, also political activist. However, there is a considerable incompatibility in comparison with postcolonial theory if we expose her novel to a detailed scrutiny. When compared to Arundhati Roy, Zadie Smith writes her novels from rather a different point of view. She was born in London, an area that hugely influenced her work. Smith as a second generation diasporic author does not wish to be a cultural spokeswoman similarly like Arundhati Roy. The considerable discrepancy of postcolonial authors born in London like Zadie Smith and those born in the previous colonies shows that we might reclassify authors like Zadie Smith rather as post-imperial than postcolonial writers.