Práce se zabývá problematikou nedobrovolné bezdětnosti, strategiemi zvládání této situace u žen střední a starší dospělosti, hierarchií hodnot a smyslem života těchto žen.Teoretická část obsahuje charakteristiku vývojových etap dospělého člověka, pro účel práce jsou představeny pojmy hodnota, smysl života, stres, strategie zvládání, dobrovolná a nedobrovolná bezdětnost, příčiny neplodnosti. Zahrnut je popis situace v Čechách - změny ve vnímání významu rodiny, manželství a rodičovství po roce 1989. Z přehledu literatury a článků českých autorů vyplývá, že zkoumání fenoménu nedobrovolné bezdětnosti není u nás věnováno mnoho prostoru. V zahraničí proběhlo více studií týkající se postoje lidem k bezdětným, hodnocení dopadu bezdětnosti na vztah, strategie copingu nedobrovolně bezdětných a sebehodnocení neplodných žen. Jejich výsledky jsou nejednoznačné. Jak vyplývá z teoretické části, v určité fázi vývoje ženy nastupuje touha po dítěti. Tato touha má kořeny nejen biologické, ale je to také projev internalizovaného požadavku a tlaku společnosti, ve které je normou děti mít. Pro ženy je tato situace stresující, její zvládnutí záleží na tom, jaké ochranné prvky a strategie zvolí. Výzkumná část odpovídá na následující otázky: Mají nedobrovolně bezdětné ženy, které už ztratily naději na vlastní dítě, pocit zmařeného a zbytečného života? Jakou strategii zvolily při zvládání traumatizující situace nedobrovolné bezdětnosti a kdo nebo co jim nejvíce pomáhá zvládat bezdětnost?K získání odpovědí na otázky jsem použila kvalitativní výzkum spojený s kvantitativním. Výzkum proběhl v několika fázích: V předvýzkumu proběhly rozhovory se 6 respondentkami. Na základě analýzy přepsaných dokumentů byly vybrány otázky pro polostrukturovaný rozhovor, které se týkaly relevantních témat. Tyto otázky spolu s Dotazníkem životní spokojenosti jsem předložila vzorku patnácti žen ve věku 31- 82 let, byly mezi nimi ženy zdravé, ženy se somatickým nebo duševním postižením, ženy léčící se ze závislosti. Z analýzy dotazníku vyplynuly následující skutečnosti: Všechny ženy pociťovaly vysokou míru stresu předtím, než zjistily, že je jejich bezdětnost definitivní. Jejich životní spokojenost záleží na jejich celkovém přístupu k životu na jejich osobnosti. Zralá osobnost, sebejistota, vnitřní místo kontroly, optimismus a pozitivní myšlení pomáhají v přehodnocení životních cílů. Duševní nebo somatické onemocnění může, ale nemusí být nutně překážkou spokojeného života bez dítěte. I postižené bezdětné ženy jsou schopny žít plnohodnotný život a najít si naplnění života. Naproti tomu ženy, které mají všechny předpoklady k tomu, aby svůj život využily a přehodnotily tak učinit nemusí. Jako nejdůležitější zvládací strategie se jeví zhuštění sociální sítě, posílení vztahu s partnerem nebo přáteli, využití volného času pro vzdělávání, pro své koníčky a zájmy, zařazení se do společenského života, pozitivní přístup k světu, vytýčení nových životních cílů.Pasivní přístup, stažení se do sebe, omezení společenských kontaktů, ustrnutí ve vlastním duševním vývoji symbolizuje nevyrovnání se ze situací. Výsledky bohužel nelze zobecnit na celou populaci nedobrovolně bezdětných žen, protože vzorek byl malý a nereprezentativní. Mohou ale sloužit jako vodítko pro terapii této skupiny žen.Výzkum proběhl v několika fázích: V předvýzkumu proběhly rozhovory se 6 respondentkami. Na základě analýzy přepsaných dokumentů byly vybrány otázky pro polostrukturovaný rozhovor, které se týkaly relevantních témat. Tyto otázky spolu s Dotazníkem životní spokojenosti jsem předložila vzorku patnácti žen ve věku 31- 82 let, byly mezi nimi ženy zdravé, ženy se somatickým nebo duševním postižením, ženy léčící se ze závislosti. Z analýzy dotazníku vyplynuly následující skutečnosti: Všechny ženy pociťovaly vysokou míru stresu předtím, než zjistily, že je jejich bezdětnost definitivní. Jejich životní spokojenost záleží na jejich celkovém přístupu k životu na jejich osobnosti. Zralá osobnos