Práce se zabývá komparací rozvojových politik severských zemí, konkrétně Dánska, Norska, Švédska a Finska. Rozvojové politiky těchto států jsou v mnoha aspektech, v porovnání s ostatními donory, vnímány jako výjimečné. Autorka ověřuje existenci těchto společných rysů a srovnáním s obvyklou rozvojovou politikou členských zemí Výboru pro rozvojovou spolupráci (DAC) také míru jejich výjimečnosti. Práce potvrzuje hypotézu o existenci jedinečných aspektů jednotlivých rozvojových politik a dochází tak k závěru, že rozvojovou pomoc severských zemí nelze považovat za jednotný model úspěšnosti.The thesis deals with the comparison of development policies of the Nordic countries, including Denmark, Norway, Sweden and Finland, which are in many aspects generally considered as exceptional. Author verifies the existence of their common features and the degree of this exceptionality by comparing it with general approach of the Development Assistance Committee (DAC) members. The paper confirms hypothesis that each policy has also its individual aspects and concludes, that development assistance of Nordic countries cannot be considered as a single model of success.