Stručný diskurs do divadelně-vědní problematiky emancipačního procesu odklonu divadla od dramatu se zaměřením na nová východiska a výrazové prostředky evropského divadla posledních desetiletí. Práce se teoreticky opírá o knihu německého teatrologa Hanse Thiese Lehmanna Postdramatické divadlo, jež sloužila jako hlavní informační a inspirační zdroj. V druhé části, části analytické, se práce zaměřuje na konkrétní ukázky režisérské práce a analýzy vybraných inscenací dvou významných osobností evropského divadla Jana Fabreho a Romea Castellucciho, přičemž akcentuje převahu tělesnosti a použití těla jako výrazového prostředku srovnatelné hodnoty a postavení jakou má divadelní text.This study has a form of brief discourse into the emancipatory process of diversion new theater forms from the dramatic text.A special focus takes this bachelor work on new resources and expressive devices of the European theater over the past decade. The work is theoretically based on the German book by theater scientist Hans- Thies Lehmann Postdramatic Theatre, which served as the main source of information and inspiration. In the second part- an analytic- theoretical section- the work focuses on specific examples of directorial work and analysis of performances of two significant personalities of the European theater- Jan Fabre and Romeo Castellucci. The author this work accents the superiority of physicality and the body in their productions, which they use as a means of expression comparable value and status as a theatrical text.