Svoboda usazování je fundamentální oprávnění unijního práva nezbytné k uskutečňování společného trhu. Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen SFEU) obecně vymezuje v čl. 21 svobodu pohybu osob. Tu dále konkretizuje v ustanoveních o volném pohybu pracovníků (čl. 45 - 48 SFEU), která se vztahuje na osoby v pracovním poměru, a svobodě usazování (čl. 49 - 55 SFEU). Tato práce se zaměří na právnické osoby v souvislosti se svobodou usazování společností, tedy volný pohyb právnických osob ve smyslu článku 49 a násl. Smlouvy o fungování Evropské Unie. Cílem práce je poskytnout celistvý pohled na tuto problematiku a dále popsat, pomocí jakých nástrojů se EU vyrovnává s určitými problémy, které přináší. V kapitole 2 až 6 píši o svobodě usazování jako takové. Svoboda usazování se týká jak fyzických, tak i právnických osob za podmínky, že vykonávají hospodářskou činnost a je pro ni charakteristický prvek stálosti. Také se nazývá svobodou podnikání. Evropské právo se vyvíjí v rámci judikatury Evropského soudního dvora. ESD přiznal čl. 49 SFEU přímý účinek v rámci případu Reyners, což znamená, že je stát povinen tento článek přímo aplikovat, pakliže je s ním národní úprava v rozporu. Čl. 54 SFEU přiznává svobodu usazování společnostem, tzn. právnickým osobám, které dále definuje. Kvůli rozdílné národní úpravě korporátního práva existují omezení v rámci svobody usazování právnických osob, kterým není přiznáno právo přemístění registrovaného sídla. Společnosti na rozdíl od fyzických osob nepožívají práva na primární usazování. Právo společností v rámci svobody usazování je limitováno na sekundární usazování, tedy na vytváření poboček a dceřiných společností. V rámci kapitol 7 a 8 popisuji další nástroje, které přispívají k naplňování práva svobody usazování jako komunitární formy společností a přeshraniční fúze.The right of establishment is one of the "fundamental freedoms" that is necessary for effective functioning of the EU Internal Market. The Treaty of the Functioning on the European Union (hereinafter only "FEU Treaty") in Art. 21 defines the free movement of persons that is further concretized in the provisions about the free movement of workers (Art. 45 - 48 of the FEU Treaty) and in the provisions about the right of establishment (Art. 49 - 55 of the FEU Treaty). This work concentrates above all on the freedom of establishment of companies. The work intends to summarize this theme and describes the legal means used by the EU to overcome legal restrictions in Member States that prevent companies from realizing themselves on the field of the EU Internal Market. In the chapters 2 - 6 I deal with the freedom of establishment as such. The Freedom of establishment concerns both natural persons and legal persons under the condition that they exercise an economic activity. Its important character is stability or continuity. It is sometimes called the freedom of enterprize. The European law develops within the activity of the European Court of Justice. The ECJ adjudged the direct effect of the Art. 49 of the FEU Treaty in the case Reyners, which means that member states are obliged to apply it in case that they make a decision. According to Art. 54 of the FEU Treaty companies shall be treated in the same way as natural persons. Also it defines the term "company" which has the right to command freedom of establishment. Due to distinct national laws there are some restrictions concerning the freedom of establishment of companies that are not given the right to cross-border transfer of their registered office. Therefore the companies unlike natural persons do not have rights of "primary establishment". The rights of establishment of companies are limited to secondary establishment, i.e. to setting-up of agencies, branches or subsidiaries. The chapters 7 and 8 mention the other legal means that help to command freedom of establishment such as European forms of companies and cross-border mergers.