Tato diplomová práce popisuje ústavní vývoj Výmarské republiky. Nejdůležitější právní instituty jsou interpretovány s ohledem na komparaci prováděnou vůči československé ústavě z roku 1920. Změny po první světové válce vedly v Německu k nástupu demokratického státního zřízení. Politické strany v této přelomové době nicméně nebyly schopny převzít skutečnou vládní odpovědnost a tvořit praktickou politiku státu. Za této situace se rozhodující silou ve státě stal říšský prezident. Hindenburg realizoval svůj vlastní politický program, jež byl zcela nezávislý na vůli sněmu. Po nástupu nacistů se Hitler zasadil o likvidaci posledních zbytků demokratického systému, zvláště v oblasti základních lidských práv. Zkušenosti ze selhání výmarské demokracie se po válce staly základem tzv. konceptu ?obranyschopné demokracie?. Tato doktrína zdůrazňovala význam takového přístupu k demokracii, který ochrání jí imanentní hodnoty i demokracii jako takovou.Resume This diploma paper describes constitutional development on the territory of Weimar Republic. The most important legal questions are compared with the regulation of the constitution 1920, which was adopted in the ?First Czechoslovak Republik?. The changes after the first world war led in Germany to start of democracy. But the political parties were not prepared to govern the state. In this situation head of state (president) became the decisive power. Hindenburg realized his own political program, which was entirely independent on the will of assembly. Hitler as chancellor liquidated last remains of democratic system, especilly in the area of basic human rights. Experiences in failure of weimar democracy became after the second war the ground of so-called concept ?defense-able democracy?. This doctrine emphasizes the importance of so approach to democracy, which protects her immanent values and democracy in itself too.