Rovnost, rovné zacházení a diskriminace jsou pojmy, jež spolu úzce souvisí a jež se objevují v právním řádu každého moderního státu. Zákaz diskriminace přitom bývá zakotven jak na úrovni ústavní, tak na úrovni zákona. Rozdíl v zacházení je tedy obecně nepřípustný a v případě, že k němu dochází na základě nepřímé diskriminace, je obzvláště problematický. Nepřímá diskriminace je totiž obtížně identifikovatelná a je rovněž nelehké ji prokázat. Legislativa je navíc často nedostatečná, a proto hlavní roli při jejím odhalování hrají zejména soudy. Avšak nejenže se judikatura jednotlivých soudů vyvíjí v čase, také se od sebe v mnohém liší. A právě přiblížení a srovnání přístupů vybraných soudů, především evropských, je hlavním cílem této diplomové práce.Equality, equal treatment and discrimination present terms which are closely connected and which can be found in legal order of every modern state. Prohibition of discrimination is usually grounded both at constitutional and statutory level. Difference in treatment is therefore generally inadmissible and in case it occurs due to indirect discrimination, it is particularly problematic. That is because indirect discrimination is hard to identify and also uneasy to prove. Moreover, legislation is often insufficient, therefore the main role in its detection play the courts. However, not only that the practice of individual courts develops in time, it also differs from each other. Explanation and comparison of approaches of specific courts, European above all, is hence the principal aim of this diploma thesis.