Cílem práce je vytvořit zhuštěný, avšak co nejkomplexnější přehled dosavadních snah o konceptualizaci nespolehlivého vypravěče a nespolehlivosti ve vyprávění vůbec. Nejprve jsou kriticky zmapovány dva hlavní teoretické přístupy -- nazývané zde rétorický a kognitivně-konstruktivní -- a následné pokusy o jejich syntézu či odklon od jimi navrhovaných modelů. Dále jsou představeny a krátce rozebrány typologie a taxonomie druhů nespolehlivosti ve vyprávění a nespolehlivých homodiegetických vypravěčů. Poslední kapitola je pak věnována analýze presupozičního rámce, na němž je většina teorií zabývajících se nespolehlivostí ve vyprávění vystavěna. Tento je doplněn o podněty k dalšímu zkoumání a opatřen kritickým komentářem ve snaze o rozšíření i zpřesnění pole působnosti kategorie nespolehlivosti ve vyprávění.The aim of the paper is to provide a concise, yet (as the limited space allows) comprehensive, critical outline of the heretofore attempts at definition of the concepts of an unreliable narrator and narrative unreliability. First, two main competing theoretical approaches for dealing with narrative unreliability -- dubbed here the rhetorical and the cognitive-constructivist -- and the attempts at either their synthesis or a departure from their models are surveyed and commented upon. Consequently, the hitherto proposed typologies and taxonomies of narrative unreliability and unreliable homodiegetic narrators are presented and briefly analyzed. Finally, a summary of the presuppositional framework on which a majority of the theories of narrative unreliability rest is presented and supplemented with some critical commentary and suggestions for further elaboration on the so far undertheorized areas.