Byli studováni pestře zbarvení Lycidae z rodu Dilophotes. Na severní Sumatře byly sbírány dvě rozdílné barevné formy tohoto rodu a vzhledem k jejich podobnosti s jinými druhy čeledi Lycidae ze stejné oblasti jsem zjišťovala, zda se toto zbarvení vyvinulo jako aposematismus. Příbuzenské vztahy mezi jednotlivými druhy Dilophotes byly studovány na základě sekvencí DNA. Celkem 28 exemplářů bylo sekvenováno pro geny nad5 a cox1. Výsledky ukazují, že samice dvou druhů se vzájemně velmi podobají a jsou černo-červeně zbarvené. Samci obou těchto druhů jsou žluto-černí a mají výrazně menší tělo. Tyto druhy jsou si tak podobné, že jejich odlišení na základě vnější morfologie je nemožné, stejně jako přiřazení samců a samic jednoho druhu k sobě. Značná genetická vzdálenost mezi těmito druhy ukazuje na to, že pozorované zbarvení je výsledkem evoluce mimikry. Dále, tento systém, kdy samice napodobují jiný vzor než samci je pozorován poprvé a nebyl nikdy zaznamenán v literatuře. Předpokládám, že se jedná o výsledek působení evolučních omezení. Další studie bude založena na větším datovém souboru, aby bylo možno vysvětlit vznik těchto barevných vzorů v rodu DilophotesThe brighly coloured net-winged beetles from the genus Dilophotes were studied. Two differently coloured forms were represented in the collected material from Northern Sumatra and considering their high external similarity with other net-winged beetles occurring in the same locality, I tested if the the evolution of mimicry caused the presence of the observed patterns. The phylogenetic relationships between Dilophotes species was inferred from DNA sequences. Altogether 28 specimens of several Dilophotes species from Northern Sumatra were sequenced for two mitochondrial fragments nad5 and cox1. The results show, that females of two species resemble each other in the body size and colourations: their body is larger and humeral part of elytra red coloured, while males of both species are slender, small bodied and their elytra are light yellow colored. These species are so similar in general appearance that only sequence data enable the assignement of conspecific males and females and distinction between females from different species. The high genetic differences suggest that evolution of these patterns is a result of the mimicry. Additionally, the system where female and male adverge to the different mimetic pattern is reported for the first time and shows how evolutionary constraints work. Further study will be based on the more extensive molecular data to elucidate the evolution of this lineage