Cílem zde předkládaného spisku je hledání jistého pojetí přirozenosti a přírody coby universální matematiky s význačným zřetelem k cestě a údělu duše řečené matematické v ní. Svým postupem metaforická fuga, či spíše canon per augmentationem in contrario motu, stavbou svou vyznačujíc tvar soustředných kruhů, vychází zkoumání od pojmu formálního kalkulu symbolického a možnosti jeho zevšeobecnění, čili universální charakteristiky. Na zásadních Leibnizových matematických objevech ukazují se podmínky a znaky přirozenosti kalkulu a kalkulu přirozenosti, čili přírody: výrazy, operace, transformační pravidla ? a tváře hlediska, transformace a vnitřní zákon. Úvahou mnohosti hledisek, analogie a universálního vztahu vyjadřování, dospívá se dále k základnímu pojmu určení a z něj plynoucí harmonie, jejíž stopy vyznačují a otevírají umění a životní mrav objevitelský a pojem důvěry v přirozenost na cestách duše k pravdě, to jest přirozenosti. Zkoumáním logiky jakožto vědy fundamentální, čili universální charakteristiky coby kalkulu forem neboli idejí a počátků světa duše dospívá práce ke svému závěru. V jejím průběhu se porůznu objevují motivy kruhů ? bludných i vpravdě plodných a přirozeně od svého počátku vzrůstajících kruhů sebe sama obohacující teoretické síly, logiky optimismu. Tu a tam pak rovněž povstává tichý, leč vytrvalý tón mravoličný.Ratio et finis huius dissertationis est conceptus natur? consideratus ut mathesis universalis ? et insuper considerandus cum respectu ad viam sortemque anim? mathematic? dict? qu? in illa natura contenta est. Investigatio, qu? progressu suo metaphoricam fugam vel potius canon per augmentationem in contrario motu connotans, et structura sua figuram circulorum concentricorum, exiens a calculo formali et symbolico et facultate eius cathegorizandi, seu a characteristica universali. Conditiones signaque natur? calculi et item calculi natur? super res mathematicarum illustres a Leibnitio inventas demonstrantur; ill? conditiones et signa natur? calculi sunt: forma, operatio, regul? transformationis; calculi natur?: figur?, aspectus, metamorphosis et lex interna. Per considerationem multitudinis aspectuum;, analogi? et relationis universalis exprimendi, pervenitur usque ad conceptum determinationis qui est ut fons fundamentalis pro harmonia, cuius vestigia faciunt vit? potentiam artis inveniendi et anima? constituunt fidem in via eius ad veritatem in naturam. Dissertatio ad suum finem pertingit eo modo quod morans in logica, scientia fundamentali, considerat characteristicam universalem seu formarum idearumque calculum et principia mundi anim?. Themata, qu? in evolutione huius considerationis apperiunt, circulos varios proiciunt. Circuli ? ut vitiosi ita etiam isti, qui vero parientes a principio natura se ipsos augent secundum capacitatem theoreticam atque logicam rerum sperabilium. Inter versis etiam accentus patiens morem rectum exprimens apperiatur.