Mozečkové syndromy dělíme na paleocerebellární a neocerebellární syndrom. Rozlišujeme primární onemocnění, kde řadíme především neurodegenerativní onemocnění, která jsou na genetickém podkladě a sekundární poruchy mozečku, které vznikají u onemocnění postihujících difuzně mozek nebo predilekčně mozeček a mozkový kmen. K průkazu přítomnosti mozečkového postižení je nezbytné neurologické vyšetření zaměřené na mozečkovou symptomatiku. Nejčastěji se setkáváme s mozečkovými syndromy u roztroušené sklerózy mozkomíšní nebo jako důsledek mozečkových nádorů. Důležitá je včasná, trvalá a cílena rehabilitace zaměřená na přesnost, koordinaci a na porušenou balanci. Rehabilitace by měla být součástí komprehenzivního přístupu a individuálně cílená na potřeby pacienta.Cerebellar syndromes are classified into paleocerebellar and neocerebellar syndrome. We distinguish between primary disease, including primarily neurodegenerative disease with genetic background, and secondary cerebellar disorders which occur in conditions affecting the cerebellum diffusely, or the cerebellum and cerebral stem predilectively. Neurological examination aimed at cerebellar symptomatics is required to ascertain cerebellar damage. Most frequently, cerebellar syndromes are encountered in multiple cerebrospinal sclerosis or as a consequence of cerebellar tumours. Of greatest importance it is timely, continued and targeted rehabilitation aimed at accuracy, coordination and impaired balance. Rehabilitation should be a part of comprehensive approach aimed at individual patient needs.