Autor stanovuje šest didaktických principů účinného motorického učení, jejich analýzu považuje za důležitou pro překonání rozporů mezi teorii a praxí motorického učení. Za vhodné východisko účinného motorického učení považuje programované učení, zjištění školních zájmů, respektování dovednostních a schopnostních komponent ve vnitřní struktuře pohybových činností. Experimenty prokázaly význam verbalizace motorického učení, vliv sociálních aktivit a sociálního klima při vyučovacím procesu a umožnily definovat didaktické principy účinného motorického učení.