Latinská kronika staročeská je dílo dvou příslušníků feudálního duchovenstva, bývalého opata Oty a Petra Žitavského, od r. 1316 rovněž opata kláštera zbraslavského. Líčí dobu od r. 1260 do r. 1338, t. j. sklonek vlády Přemysla Otakara II., kralování Václava II., Václava III., Rudolfa, Jindřicha Korutanského a zvláště Jana Lucemburského. Otou původně zamýšlená apoteóza života zakladatele Zbraslavského kláštera Václava II. se díky Petrovi rozrostla ve skutečnou kroniku, pro nás nejdůležitější historický vyprávěcí pramen stol. 14., neomezující se jen na věci zbraslavské a české. Její cenu jako historického pramene zvyšuje výhodné a význačné postavení autora, který věděl o událostech z vlastní zkušenosti a měl dokonce i osobní zpravodaje o těch událostech, jimž nebyl přítomen. Po stránce slovesné je to dílo vzdělaného a učeného autora, který dovedl vyprávění proložit čtyřmi tisíci leoninských hexametrů, mnohdy i velmi vyumělkovaných. Toto vydání je druhý český překlad, nahrazující dnes již neuspokojující překlad J. V. Nováka z r. 1905. Text je doplněn historickým úvodem a hodnocením kroniky jako historického díla, součástí publikace jsou dále poznámky, vysvětlivky, slovníček staročeských výrazů, mapy (říše Přemysla Otakara II., a Václava II., severní a střední Itálie), jmenný rejstřík a rodové tabulky (rozrod Vítkoviců a Ronovců, Markvartici, Buzicové, slezští Piastovci, kujavská větev Piastovců).Český překlad latinsky psané kroniky, která vznikala v rozmezí let 1305-1339 v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi.