Cílem mé práce bude zprostředkovat celkové pojednání o problematice autonomních zbraňových systémů, především jako o relativně nově se projevujícím fenoménu posledních let. Práce se bude zaměřovat na vymezení klíčového pojmu autonomie, který je nezbytný pro existenci autonomních zbraňových systémů. Dále se budu zabývat vztahem autonomních zbraňových systémů k souboru pravidel označovaných jako ius ad bellum. Další otázkou, kterou bych v rámci práce rád objasnil, je možnost aplikace aktuálních pramenů mezinárodního práva na autonomní zbraňové systémy a případná inspirace pro budoucí právní úpravu autonomních zbraňových systémů. Pro účely této práce budou klíčovými ty situace, kdy se státy, jako subjekty mezinárodního práva, uchýlí k použití zbraní, a tedy se dostává ke slovu mezinárodní humanitární právo. V rámci práce se budou rovněž zmíněny úvahy, které mluví pro a proti autonomním zbraňovým systémům a pokusím se vyselektovat to nejpodstatnějších z obou směrů. Poslední otázkou, kterou si stanovuji za cíl na základě všech výše uvedených výstupů zhodnotit je, zda je nutná regulace autonomních zbraňových systémů, případně jak by taková úprava mohla vypadat. Při zodpovídání této otázky budu vycházet z pramenů mezinárodního humanitárního práva. Téma autonomních zbraňových systémů nebo obecně autonomie ve zbraňových systémech nebo i jiných odvětvích práva, je zpracováváno průběžně především formou článků, učebnic, příruček a velkého množství dalších materiálů, ale jelikož se autonomie stále vyvíjí, je o stále o čem pojednávat a zároveň i z čeho vycházet. Práce se člení do tří hlavních kapitol, jelikož jsem zamýšlel kapitoly zachovat co nejobecnější a konkrétním problematice se věnovat v rámci jednotlivých podkapitol. V první kapitole se věnuji velmi podrobně vymezení pojmu autonomie, jejíž pochopení je klíčové pro správné uvažování o problematice autonomních zbraňových systémů, které následuje ve zbytku první kapitoly. Druhá kapitola je zaměřena na problematiku vztahu pravidel ius ad bellum a autonomních zbraňových systémů, který spočívá především ve zvyšování pravděpodobnosti narušení mírového stavu v závislosti na zvyšující se dostupnost autonomních zbraňových systémů. Třetí kapitola se věnuje popisu pramenů mezinárodního humanitárního práva, které se týkají omezení zbraní obecně nebo skrze konkrétní úmluvy a také možnosti aplikace těchto omezení na autonomní zbraňové systémy. Přičemž na konec třetí kapitoly mi přišlo vhodné začlenit krátký exkurz do problematiky odpovědnosti za porušení norem mezinárodního humanitárního práva, protože druhá kapitola porušování těchto norem často zmiňuje.The aim of my thesis will be to convey an overall treatise on the issue of autonomous weapon systems, especially as a relatively newly emerging phenomenon of recent years. The work will focus on defining the key concept of autonomy, which is necessary for the existence of autonomous weapon systems. Next I will deal with the relation of autonomous weapon systems to a set of rules known as jus ad bellum. Another issue that I would like to clarify in the work is the possibility of applying the current sources of international law to autonomous weapon systems and possible inspiration for future regulation of autonomous weapon systems. For the purposes of this work will be crucial those situations where states, as subjects of international law, resort to the use of weapons and thus international humanitarian law comes into play. The work will also mention considerations that speak for and against autonomous weapon systems and I will try to select the most important from both directions. The last question, which I aim to evaluate on the basis of all the above outcomes, is whether regulation of autonomous weapon systems is necessary, or what such regulation might look like. In answering this question, I will base myself on the sources of international humanitarian law. The topic of autonomous weapon systems or autonomy in weapons systems in general or other branches of law, is processed continuously mainly in the form of articles, textbooks, manuals and a large number of other materials, but as autonomy is still evolving, there is still a lot to discuss and at the same time something to build on. The thesis is divided into three main chapters, as I intended to keep the chapters as general as possible and to deal with specific issues within the individual sub-chapters. In the first chapter, I deal in great detail with the definition of the concept of autonomy, the understanding of which is crucial for correct thinking about the issue of autonomous weapon systems, which follows in the rest of the first chapter. The second chapter is focused on the issue of the relationship between the rules of jus ad bellum and autonomous weapon systems, which consists mainly in increasing the likelihood of disruption of the peace status in relation to the increasing availability of autonomous weapon systems. The third chapter deals with the description of the sources of international humanitarian law, which relate to arms restrictions in general or through specific conventions, as well as the possibility of applying these restrictions to autonomous weapon systems. At the end of the third chapter I found it appropriate to include a short excursion into the issue of liability for violations of the norms of international humanitarian law, as the second chapter often mentions violations of these norms.