Úvod: Indukce vaginálního porodu je běžně prováděný lékařský zákrok, při kterém je uměle vyvolána děložní činnost za účelem ukončení těhotenství vaginálním porodem, a to z důvodů, které nejčastěji zahrnují ohrožení zdraví matky nebo plodu. Tento výkon je klíčový zejména vpřípadech, kdy pokračování těhotenství představuje zvýšená rizika. Výběr vhodného indukčního prostředku je zásadní pro minimalizaci rizik a komplikací během indukovaného porodu. Misoprostol a dinoproston jsou prostaglandinové analogy běžně používané k této indikaci, přičemž každý z nich má své specifické vlastnosti a potenciální vedlejší účinky. Tato práce se zaměřuje na porovnání efektivity a bezpečnosti perorálně podávaného přípravku Angusta s účinnou látkou misoprostol a vaginálně podávaného přípravku Prostin E2 s účinnou látkou dinoproston. Cíl: Hlavním cílem této diplomové práce je porovnat efektivitu a bezpečnost použití misoprostolu a dinoprostonu při indukci vaginálního porodu. K dosažení tohoto hlavního cíle bylo stanoveno několik dílčích cílů, které zahrnují analýzu úspěšnosti spontánního vaginálního porodu, četnosti císařských řezů, výskytu extrakčních vaginálních operací, poporodní hemoragie a Apgar skóre v 5. minutě života novorozence. Výzkum dále zkoumá rozdíly v míře augmentace kontrakční činnosti oxytocinem a výskyt tachysystolie vyžadující léčbu tokolýzou. Metodika: Empirická část práce je založena na retrospektivní analýze dat z dokumentace pacientek Gynekologicko-porodnické kliniky pracoviště Bohunice FN Brno z první poloviny roku 2023. Výzkumný soubor zahrnuje data ze 161 dokumentací, přičemž 79 ženám byl podán přípravek Prostin E2 a 82 ženám byl podán přípravek Angusta. Data byla analyzována pomocí deskriptivní statistiky, Pearsonova chí-kvadrát testu, Fisherova exaktního testu a Mann- Whitney U testu. Normalita dat byla ověřena za pomocí Shapiro-Wilkova testu. Hladina významnosti statistických testů byla stanovena na = 0,05. Výsledky: Z výsledků této diplomové práce vyplývá, že mezi skupinou žen s indukovaným porodem misoprostolem a skupinou žen s indukovaným porodem dinoprostonem nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly v úspěšnosti spontánního vaginálního porodu, četnosti operačních vaginálních porodů a císařských řezů. Mezi oběma porovnávanými skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v četnosti poporodní hemoragie a výskytu Apgar skóre 7 v 5. minutě života novorozenců. Rovněž nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v míře augmentace kontrakční činnosti syntetickým oxytocinem. Avšak statisticky významný rozdíl byl zjištěn ve výskytu tachysystolie, která byla častější ve skupině s preparátem Prostin E2 obsahujícím dinoproston než ve skupině s preparátem Angusta obsahující misoprostol. Závěr: Preparát Angusta i preparát Prostin E2 jsou bezpečné a efektivní pro indukci vaginálního porodu. Prostin E2 však vykazuje vyšší míru výskytu tachysystolie, což by mělo být zváženo při výběru indukčního prostředku. Budoucí výzkumy by měly zvážit začlenění rozsáhlejšího vzorku populace, aby se ověřila tato zjištění a výsledky tak mohly být aplikovatelné na širší populaci.Introduction: Induction of labour is a commonly performed medical procedure in which uterine activity is artificially initiated to terminate a pregnancy via vaginal delivery, primarily due to reasons that often include threats to the health of the mother or fetus. This procedure is crucial, especially in cases where continuing the pregnancy poses increased risks. Selecting an appropriate induction agent is essential to minimize risks and complications during labour. Misoprostol and dinoprostone are prostaglandin agents commonly used for this indication, each with its specific properties and potential side effects. This study focuses on comparing the efficacy and safety of the orally administered Angusta, containing misoprostol, with the vaginally administered Prostin E2, containing dinoprostone. Objective: The primary objective of this thesis is to compare the efficacy and safety of misoprostol and dinoprostone in inducing vaginal labour. To achieve this primary goal, several secondary objectives were established, including analyzing the success rate of spontaneous vaginal delivery, the frequency of cesarean sections, the incidence of operative vaginal deliveries, postpartum hemorrhage, and Apgar score in the 5th minute. The research further examines differences in the rate of oxytocin augmentation of contraction activity and the incidence of tachysystole requiring tocolysis. Methodology: The empirical part of the thesis is based on a retrospective analysis of patient records from the Department of Gynecology and Obstetrics at University Hospital Brno from the first half of 2023. The research sample includes data from 161 records, with 79 women receiving Prostin E2 and 82 women receiving Angusta. Data were analyzed using descriptive statistics, Pearson's chi-square test, Fisher's exact test, and the Mann-Whitney U test. The normality of the data was verified using the Shapiro-Wilk test. The significance level of the statistical tests was set at = 0.05. Results: The results of this thesis indicate that there were no statistically significant differences between the group of women with labour induced by misoprostol and the group of women with labour induced by dinoprostone in terms of the success rate of spontaneous vaginal delivery, the frequency of operative vaginal deliveries, and cesarean sections. Additionally, no statistically significant differences were found between the two compared groups in the incidence of postpartum hemorrhage and Apgar scores 7 in the 5th minute. There were also no significant differences in the rate of augmentation of contraction activity with synthetic oxytocin. However, a statistically significant difference was observed in the incidence of tachysystole, which was more frequent in the group with Prostin E2 containing dinoprostone than in the group with Angusta containing misoprostol. Conclusion: Both Angusta and Prostin E2 are safe and effective for inducing vaginal delivery. However, Prostin E2 exhibits a higher rate of tachysystole, which should be considered when selecting an induction agent. Future research should consider including a larger population sample to verify these findings and ensure broader applicability of the results.