Tato práce se zaměřuje na změny ve výslovnosti mluvčích druhého jazyka, ke kterým dochází po bezprostředním kontaktu s řečí ostatních jedinců. V minimálních párech jako například bat a bad rodilí mluvčí systematicky vyslovují samohlásku, která je v druhém slově delší kvůli následující fonologicky znělé obstruentě. Nejprve bylo zjištěno, že čeští mluvčí s vysokou úrovní angličtiny variují své hlásky v obou hláskových kontextech podobně jako rodilí mluvčí angličtiny, kdežto méně zdatní mluvčí tak nečiní. V rámci experimentu byli čeští mluvčí vystaveni přirozeným a modifikovaným stimulům od rodilého a nerodilého mluvčího angličtiny, aby se zjistilo, zda se jejich řeč mění kvůli jazykovému pozadí těchto modelových mluvčích, nebo kvůli vzorcům v modelové řeči, které se podobají cílovým jazykům. V experimentu byl hlas rodilého mluvčího napodobován ve větší míře než hlas nerodilý, ale to pouze v tom případě, kdy hodnoty trvání hlásek odpovídaly hodnotám rodilé angličtiny.This thesis focuses on changes in the pronunciation of L2 speakers that happen after immediate exposure to the speech of others. In minimal pairs such as bat and bad, native speakers systematically produce a vowel that is longer in the latter word due to the following underlyingly voiced obstruent. First it was found that, akin to native English speakers, proficient Czech speakers vary their vowels in the two voicing conditions, but less proficient speakers fail to do so. In a shadowing experiment, Czech speakers were exposed to natural and manipulated stimuli from a native and a non-native speaker of English to investigate whether they vary their speech because of these models' language background or because of the target-language-like pattern in the model speech. In the experiment, the native voice was imitated to a greater extent than the non-native one, but only when the duration values matched the native English values.