Cílem této bakalářské práce je zjistit, jestli mají klienti azylových domů zájem řešit své duševní problémy. A zda by pro ně byla přijatelnou cestou pomoc psychiatra prostřednictvím telemedicíny. Potřebná data jsem získala prostřednictvím kvantitativního výzkumu, metodou dotazníkového šetření. Z empirického výzkumu vyplívá, že většina klientů nevnímá psychické zdraví jako součást celkového zdraví. Respondenti jsou natolik sžití se svými psychickými problémy, že si je neuvědomují. Pomoc psychiatra odmítají z důvodu stigmatizace. Telemedicína by byla skvělou volbou pro poskytování péče psychiatra, ale napřed je zapotřebí pomoci klientům uvědomit si své onemocnění a poté se teprve mohou rozhodnout se léčit, možná i prostřednictvím telemedicíny.The aim of this Bachelor thesis is to find out if clients of reception centres are interested in solving their mental problems. And whether the help of a psychiatrist via telemedicine would be an acceptable way for them. I obtained the necessary data through quantitative research, using a questionnaire survey method. Empirical research shows that most clients do not perceive mental health as part of their overall health. The respondents are so familiar with their mental problems that they are not aware of them. They refuse the help of a psychiatrist because of stigmatization. Telemedicine would be a great option for providing psychiatric care, but first the clients need to be helped to become aware of their illness and only after that they can decide to seek treatment, possibly through telemedicine.