Turecká zahraniční politika vůči Izraeli zaznamenala svoje světlé chvíle, ale i těžké časy. Spolupráce mezi státy přetrvávaly alespoň v ekonomické rovině, nicméně jejich názo-ry se rozcházely v oblastech bezpečnosti, a především zahraniční politiky, týkající se Blíz-kovýchodního regionu. Rok 2020 přinesl dohodu ustavující diplomatické vztahy mezi Izrae-lem na jedné straně a čtyřmi arabskými státy na straně druhé, jimiž jsou Bahrajn, Spojené arabské emiráty, které následovalo Maroko a Súdán. Normalizační dokumenty s názvem Abrahamovy dohody byly podepsány s podporou bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž je popsal jako významné dohody 21. století. Izrael navázal kontakt s arabský-mi státy, ale Turecko stálo stranou a pozorovalo dynamické změny na Blízkém východě. V poslední době se Turecko otevřelo diplomatickým rozhovorům, jak s Izraelem, tak s dalšími aktéry v regionu, protože se obávalo ztráty kontroly nad situací na Blízkém výcho-dě. Tato práce si snaží objasnit, jak Turecko změnilo svůj narativ vůči Izraeli po podpisu Abrahamových dohod. Hlavně jde ale o examinaci toho, čím bylo Turecko donuceno ke změně politiky vůči Izraeli, jež jsou závislé na změny v politice blízkovýchodní států, zda jde o ideologické či pragmatické změny.Turkish foreign policy towards Israel has seen its bright moments, but also difficult times. Cooperation between the states persisted at least on the economic level, however, their opinions diverged in the areas of security, and especially foreign policy regarding the Middle East region. In 2020 the State of Israel signed an agreement establishing diplomatic relations with four Arab countries - Bahrain, the United Arab Emirates, following Sudan, and Morocco in 2021. The normalisation deal is called Abraham Accords. The agreement was signed with the great support of US former president Donald Trump, who described it as a deal of the 21st century. Israel attempts to connect with Arab countries, but Turkey stood sideways and watched the dynamic changes in the Middle East. Lately, Turkey started diplomatic talks with Israel as well as with other actors in the region as they fear lose control over the situation in the area. This thesis will examine how the Turkey changed its narrative towards Israel after signing the Abraham Accords, but especially how Turkey was forced to change its foreign policy toward Israel. The observation of the change's clashes between ideology and pragmatism.