Bakalářská práce předkládá příspěvek do odborné diskuse na téma Suezská krize 1956 a typologie konfliktu. Náplní práce je poskytnout náhled na to, jakým typem konfliktu dle Heidelberské typologie Suezská krize byla. Teoretická část práce se zabývá charakteristikou Suezské krize 1956, faktory, které k ní vedly a jsou pro ni specifické. Další část práce se zabývá typologií konfliktu Heidelberského institutu pro mezinárodní výzkum konfliktů, který se zabývá klasifikací ozbrojeného konfliktu dle jeho intenzity na kategorie: spor, nenásilná krize, násilná krize, limitovaná válka a válka. K určení správné intenzity a posléze kategorie konfliktu využívá kvantitativní i kvalitativní ukazatele, jako jsou typy zbraní, které byly v konfliktu použity, počty příslušníků ozbrojených sil, počet obětí, způsobená destrukce a počty uprchlíků.V následující části práce je Heidelberská typologie konfliktu aplikována na případ Suezské krize 1956. Poslední část práce se zabývá kritikou a snahou o návrh vylepšení této typologie.This thesis contributes to the theme of the Suez Crisis 1956 and the typology of the conflict. The objective of this work is to estimate the type of the conflict, according to the Heidelberg approach. The theoretical part deals with describing the crisis and specific factors that led to it. The second part of the thesis elaborates on the Heidelberg approach to conflict research. This conflict-method research classifies armed conflicts, according to their intensity, into five categories. These are: dispute, non-violent crisis, violent crisis, limited war, and war. The Heidelberg approach makes use of quantitative and qualitative data to specify the type of the conflict, such as the numbers of victims and refugees, numbers of armed forces involved, types of weapons which were used, and the extent of destruction. In the following part, the research method is applied to the case of the Suez Crisis. Lastly, the final chapter criticises the Heidelberg approach and suggests ways of improving it.