Předkládaná disertační práce s názvem Alternativní řešení sporů v rodinných věcech se zaměřuje na téma mediace, která má v rámci mimosoudního řešení rodinných konfliktů výsadní postavení. Po celém světě je v souvislosti s (rodinnou) mediací soustředěna pozornost na otázku, zda lze účastníky k této dobrovolné alternativě soudního řízení donutit. Nařizování mediace je pak aktuální i pro české prostředí, a to konkrétně v podobě ustanovení § 474 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako ZŘS), jehož přijetí do právního prostoru také zaneslo otázku, zda lze k donucení k mediaci legitimně přistoupit i u nás. Danému ustanovení, jeho objektivně teleologickému výkladu, a dalším souvisejícím právním aspektům je proto věnována tato disertační práce. S cílem provést výklad ustanovení § 474 odst. 1 ZŘS je první kapitola disertační práce věnována otázce principu dobrovolnosti mediace a otázce nalezení limitů zásahu do tohoto principu. Druhá kapitola dané práce se pak soustřeďuje na otázku nejlepšího zájmu dítěte při nařizování mediace dle předmětného ustanovení § 474 odst. 1 ZŘS v rámci řízení péče soudu o nezletilé. Zájem dítěte by totiž mohl legitimovat závažný zásah do principu dobrovolnosti mediace. To by odůvodnilo jazykové znění ustanovení § 474 odst. 1 ZŘS, podle kterého je nařízení mediace možné. Oba principy "dobrovolnost mediace" a "nejlepší zájem dítěte" tak stojí ve vzájemném poměřování, které je v této práci taktéž provedeno a v závěru druhé kapitoly vyhodnoceno. Při řešení předmětného problému, zda je soud skutečně oprávněn nařizovat účastníkům řízení samotnou mediaci, bylo nezbytné se v rámci třetí kapitoly zaměřit i na otázku možného porušení práva na spravedlivý proces těchto účastníků. Při nařízení mediace totiž soud věc v určité fázi soudního řízení předá ze své sféry k řešení samotným účastníkům za asistence mediátora, aniž by k tomu dali účastníci souhlas. Třetí kapitola této práce je proto zaměřena na posouzení otázky, zda případné nařízení snahy o mimosoudní řešení věci je stále s právem na soudní ochranu souladné. Tato disertační práce užívá vedle výkladu právních norem jako metodu jejího zpracování i analýzu příslušných právních norem a soudní judikatury a komparaci s právní úpravou dalších zemí, a to zejména s USA, Anglií a Walesem nebo Austrálií.Presented dissertation entitled Alternative dispute resolution in family matters focuses on the topic of mediation which has a privileged position within out-of-court settlement of family conflicts. Around the world, in connection with (family) mediation, attention is focused on the issue whether the participants can be made to take part in this voluntary alternative of court proceedings. Mediation orders are also relevant for the Czech environment, specifically in the form of provisions of Section 474 sub-section 1 of Act no. 292/2013 Coll., on special court proceedings, as amended (hereinafter referred to as SCP), whose adoption brougth the issue into the legal space whether it is legitimately possible to force mediation also in our country. That is why this dissertation is dedicated to the said provision, to its objectively teleological interpretationas as well as other related legal aspects. In order to interpret the provisions of Section 474 sub-section 1 of SCP, the first chapter of the dissertation deals with the issue of the principle of voluntary mediation and finding the limit of interventions in this limit. The second chapter focuses on the question of the best interests of the child in ordering mediation pursuant to relevant provision of Section 474 sub-section 1 of SCP in court proceedings for minors. The interest of the child could mean a serious interference with the principle of voluntary mediation. This would justify the language version of the provision of Section 474 sub-section 1 of SCP, according to which it is possible to order the mediation. Both principles of "voluntary mediation" and "the best interest of the child" are interrelated, which is also made in this work and evaluated at the end of the second chapter. When solving the relevant problem, whether the court is really entitled to order mediation to the participants of the proceedings, it was necessary to focus on the question of violation of the right to a fair trial of these participants, which is shown in the third chapter. When ordering mediation, at a certain stage of proceedings, the court will hand over the case from its sphere to the participants to solve it with the assistance of a mediator without the participants agreeing.Therefore the third chapter of this dissertation focuses on assessment of the issue whether a possible order for an out-of-court settlement of the case is still in accordance with the right to judicial protection. This dissertation uses interpretation of legal rules as a method of its processing, as well as analysis of relevant legal rules and judicial decisions and comparison with legislation of other countries, namely USA, England, Wales or Australia.