Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou dávek při zavádění stimulačních systémů v rámci srdečního selhání, konkrétně biventrikulárních, jednodutinových a dvoudutinových kardiostimulátorů či implantabilních kardioverter-defibrilátorů. Teoretická část spočívá v popisu pravostranného srdečního selhání, jeho příznaků, diagnostiky a především léčby prostřednictvím stimulačních systémů. Jedna kapitola teoretické části se věnuje dávkám záření a faktorům, které ovlivňují dávku záření na pacienta. V praktické části je popsán celý proces implantace stimulačních systémů od zarouškování, přes zavedení elektrod do jednotlivých srdečních oddílů, uzavření kapsy se zavedeným přístrojem až po pooperační péči a možné komplikace. V návaznosti na teoretickou a praktickou část bylo hlavním cílem výzkumné části zjistit, jak se změní dávka záření v závislosti na velikosti prozařovaného objemu. Dílčími cíly bylo zjistit, do jaké míry se změní dávka záření při zvětšení obrazu či změně úhlu, a zda je dávka záření na pacienta při zavádění biventrikulárního stimulačního systému vyšší, než při zavádění jednodutinového či dvoudutinového stimulačního systému. Jednalo se o kvantitativní výzkum, který byl realizován na katetrizačních sálech 1. interní klinice FNOL prostřednictvím přímoodečítacích dozimetrů přiložených na pacienta v PA a LAO projekci. Výzkumu se účastnilo celkem 60 respondentů (38 mužů, 22 žen). Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že mezi zvětšujícím se objemem a dávkou záření není signifikantní souvislost. Dalšími výsledky studie byla fakta, že mezi dávkou záření při zavádění biventrikulárního stimulačního systému a dávkou při zavádění jednodutinového, nebo dvoudutinového stimulačního systému není signifikantní rozdíl a, že při změně úhlu během vyšetření se dávka záření signifikantně nezvyšuje.The presented diploma thesis deals with the issue of doses during the introduction of stimulation systems, specifically biventricular, single-cavity and double-cavity pacemakers or implantable cardioverter-defibrillators. The theoretical part consists of a description of right-sided heart failure, its symptoms, diagnosis and, above all, treatment through stimulation systems. One chapter of the theoretical part is devoted to radiation doses and factors that affect the radiation dose to the patient. In the practical part, the entire process of implantation of stimulation systems is described, from disinfection of the operating field, through the introduction of electrodes into individual heart compartments, closing the pocket with the inserted device, to post-operative care and possible complications. Following the theoretical and practical part, the main goal of the research part was to find out how the radiation dose changes depending on the size of the irradiated volume. The sub-goals were to determine to what extent the radiation dose changes when the image is enlarged or the angle is changed, and whether the radiation dose per patient is higher when a biventricular pacing system is introduced than when a single-cavity or double-cavity pacing system is introduced. It was a quantitative research that was carried out in the catheterization rooms of the 1st internal clinic of FNOL through direct reading dosimeters attached to the patient in PA and LAO projection. A total of 60 respondents (38 men, 22 women) participated in the research. The results of this research showed that there is no significant relationship between increasing volume and dose. Other results of the study were the facts that there is no significant difference between the radiation dose during the introduction of a biventricular stimulation system and the dose during the introduction of a single-cavity or double-cavity stimulation system and that the radiation dose does not increase significantly when the angle is changed during the examination.