Tématem práce je kniha Poslední beduín Carlo Bergmanna, která je analyzována z hlediska jazykového i obsahového. První kapitola se zaměřuje na autora samotného, další poté na společenství beduínů a jejich kulturu, na putování jako takové a pouť a její druhy. Stěžejní část pojednává o putování pouští, a to jak ve zmíněném díle, tak v dílech jiných autorů. Zvláštní pozornost je věnována rozebrání vnitřních prožitků autora, jež jsou v díle popsány a ovlivňují jeho myšlení a život.The theme of the work is Carlo Bergmann's book The Last Bedouin, which is analysed in both linguistic and content terms. The first chapter focuses on the author himself, the next on the Bedouin community and their culture, the wandering itself and the pilgrimage and its species. The central part is about wandering the deserts, both in that work and in the works of other authors. Special attention is paid to analysis of the inner experiences of the author, which he describes in the work and influence his thinking and life.