V této frekvenční analýze jazykových prostředků zkoumáme vztah mezi mírou Extraverze (měřenou pomocí skóre v sebeposuzovacím inventáři BFI-2) a četností výskytu pozorovaných lingvistických jevů (získaných automatickým zpracováním přirozeného jazyka UDpipe). Cílem této práce je ověřit souvislost mezi osobnostními rysy autora a jeho výrazovými prostředky pomocí korelačních vztahů. V souboru (n=336) studentů 1.roč. psychologie jsme zkoumali jeden textový žánr: psané eseje. Pomocí komparativní analýzy jsme ověřovali rozdíl v užití jazykových prostředků mezi pohlavími. Zatímco ženy užívají více spojek souřadících (a, ale), více nepřímých citací a ukazovacích zájmen (toto, tomu) a vyjadřují se v 1. os. plurálu (my, naše) a oznamovacím způsobu; muži používají více 3. osoby plurálu (oni, jejich), více negativních zájmen (nevhodný, nepodstatný) a předložek (naproti, vedle) a vyjadřují se častěji způsobem rozkazovacím (vezměme). Po ověření praktické významnosti můžeme konstatovat, že pohlaví má vyšší míru účinku na užití jazykových prostředků než míra Extraverze. Statisticky významné (p0,05) vztahy jsme nalezli mezi mírou Extraverze a frekvencí výskytu záporných zájmen (nikdo, nic) v pozitivním směru; a frekvencí výskytu 2. stupně příslovcí komparativu (lépe, snadněji) v negativním směru. Obecně se v naší studii projevily statisticky slabé až nevýznamné vztahy, s výjimkou pozitivní korelační závislosti mezi mírou Extraverze a frekvencí výskytu 1. osoby singuláru (já) a 2. osoby plurálu (vy) na hladině 1% hladině významnosti. Tyto vztahy se nejsilněji projevily na subškále Sociability, což potvrzuje náš předpoklad, že se v jazykovém projevu tímto způsobem zrcadlí psychologické rysy osobnosti Extravertních jedinců a jejich orientace na sociální vztahy.This study examines the frequency of occurrence of defined linguistic patterns in relationship to Extraversion levels (measured on a self-report BFI-2 inventory). The linguistic data is obtained through automatic tool for natural language processing (NLP) called UDpipe. The aim of this study is to statistically examine the relationship between personality scores on the scale of Extraversion and linguistic features found in written texts (essays) of (n=336) 1st year students of psychology. The study is limited in scope to on single genre and is not representative in terms of general use. By means of comparative analysis we have first examined the frequency of occurrence of linguistic patterns in relation to gender. Women score higher in the use of conjunctions (and, but), indirect quotations, determiners and demonstrative pronouns (this, that), and express themselves in 1st person plural (we) in an indicative mood. Men, on the other hand, use more 3rd person plural (they), more negative pronouns (unacceptable, irrelevant) and prepositions (next, opposite) and more often express themselves in the imperative mood (let's go, fix). By measuring the effect size on our data, we can conclude that gender has larger effect on the use of observed linguistic features than Extraversion. In relation to Extraversion, we have found statistically significant (p < 0.05) correlations in the frequency of use of negative pronouns (nobody, nothing) in a positive direction; and the frequency of occurrence of adverbs in 2nd degree comparative form (better, easier) in a negative direction. In general, statistically modest to non-significant relationships were observed in our study. The only exception was the positive correlation of the frequency of 1st person singular (I) and 2nd person plural (you) at =0,01. These lexical features scored highest in the positive direction on the subscale of Sociability, which confirms our assumption that psychological traits are reflected in language. The use of 1st person singular (I) and 2nd person plural (you) we attribute to the fact that individuals with high score on the scale of Extraversion are positively oriented to social interaction and interpersonal relationships.