Meningiomy představují více než 20% všech intrakraniálních nádorů a jejich rychlost růstu je velmi variabilní. I některé benigní formy mohou rychleji růst a v pozdější fázi progredovat. Biomarkerů, které by včasně identifikovaly agresivní a rekurentní meningiomy a umožnily tak predikci jejich biologického chování, je v současné klinické praxi nedostatek. Tato práce je primárně zaměřena na screening (microarray, NGS) a validaci (RT-qPCR) nových prognostických biomarkerů u meningiomů pomocí kódujících a nekódujících ribonukleových kyselin. Kromě toho byla pro sledování MEG3 ve tkáni meningiomu použita RNA in situ hybridizace. Ve všech analýzách byly použity archivní vzorky tkáně chirurgicky odstraněných meningiomů. Multivariátní Coxovy modely identifikovaly jako nejúčinnější markery pro odhad rizika recidivy sníženou expresi miR-331-3p a zvýšenou expresi lnc-GOLGA6A-1. Navíc snížená tvorba klastrů a zvýšená nukleární lokalizace MEG3 korelovaly s vyšší pravděpodobností recidivy meningiomu. Naše zjištění by mohla vést ke zlepšení pooperační péče v průběhu dispenzarizace a k objevu nových terapeutických cílů.Meningiomas represent more than 20% of all intracranial tumors and their growth rate is highly variable. Even some benign forms may grow faster and progress at a later stage. Biomarkers that could identify aggressive and potentially recurrent meningiomas early and thus allow prediction of their biological behavior are scarce in current clinical practice. This thesis is primarily focused on the screening (microarray, NGS) and validation (RT-qPCR) of new prognostic biomarkers in meningiomas using coding and non-coding ribonucleic acids. Moreover, RNA in-situ hybridization was used for the MEG3 tracking within the meningioma tissue. Archive tissue samples of surgically removed meningiomas were used in all analyses. Multivariate Cox models identified decreased miR-331-3p expression and increased lnc-GOLGA6A-1 expression as the most effective markers for the recurrence risk estimation. Additionally, decreased cluster formation and increased nuclear localization of MEG3 were correlated with a higher probability of meningioma recurrence. Our findings might lead to improvement of postoperative care by optimization of follow-up surveillance as well as the discovery of new therapeutic targets.