Práce se zabývá nástroji prevence syndromu vyhoření u psychoterapeutů. Cílem této práce je porozumět zkušenosti psychoterapeutů s nástroji prevence syndromu vyhoření. Data jsou získána pomocí polostrukturovaného rozhovoru se třemi psychoterapeuty. Výsledky ukazují, že za účinné faktory můžeme považovat sebepoznání, vnímání svých potřeb a práce na sobě, oddělování pracovního a osobního života a kvalitní sociální oporu. V pracovním prostředí je důležitá autonomie, přizpůsobování praxe svým potřebám, využívání pomůcek, vyhýbání se stereotypu, supervize a kontakt s kolegy. Ve volném čase je pro psychoterapeuty z hlediska prevence důležitá fyzická aktivita a uvolňující aktivity, jako je kreativní činnost, nebo sledování filmů a seriálů, a také přátelé a rodina. Za zátěžové situace pokládají psychoterapeuti stálý kontakt s klienty, klienty s poruchami osobnosti, izolaci a byrokracii. Účinnost institucí poskytující výcvik hodnotí hlavně ve zprostředkování supervize, sebezkušenostní část a rozvoj kontaktů s kolegy a jako limity vnímají nejčastěji time-management a odkládání povinností.This thesis is interested in burnout prevention strategies used by psychotherapists. The aim of this thesis is to understand the experience of psychotherapists with burnout prevention strategies. We collect data through semi-structured interviews with three psychotherapists. The results show that self-knowledge, perception of needs and working on oneself, separation of work and personal life, and quality social support can be considered as effective factors. In the work setting, autonomy, adapting the practice to needs, using tools, avoiding stereotyping, supervision and contact with colleagues are important. In their freetime, physical activity and relaxing activities such as creative activities or watching films and series, as well as friends and family, are important for psychotherapists in terms of prevention. Psychotherapists consider constant contact with clients, clients with personality disorders, isolation and bureaucracy as stressful situations. They evaluate the effectiveness of the institutions providing training mainly in the mediation of supervision, the selfexperience part and the development of contacts with colleagues and perceive time-management and postponement of duties as limits most often.