Únava patří k nejčastěji popisovaným příznakům, které přetrvávají po prodělaném onemocnění COVID-19. Díky přetrvávající únavě si pacienti často stěžují na nemožnost vykonávat pohybovou aktivitu (PA). Z tohoto důvodu se tato práce zabývá hodnocením vlivu přetrvávající únavy po prodělaném onemocnění COVID-19 na úroveň PA a toleranci fyzické zátěže a detailněji zkoumá, zdali má míra přetrvávající únavy rozdílný vliv na úroveň PA a toleranci fyzické zátěže. Přítomnost a míra únavy byla hodnocena dle Multidimensional Assessment of Fatigue (MAF). Pro hodnocení PA byl použit triaxiální akcelerometr Axivity AX3 Ltd, ze kterého byla získána data o intenzitě PA probandů. Tolerance fyzické zátěže byla hodnocena dle šestiminutového testu chůzí (6MWT), subjektivně vnímané dušnosti a úsilí dle Borgových škál a dle měření saturace hemoglobinu krve kyslíkem (SpO2). Výzkumný soubor byl tvořen 18 osobami, které prodělaly onemocnění COVID-19. Probandi byli zařazeni do 2 skupin dle míry únavy. Z výsledků této pilotní studie bylo zjištěno, že únava má prokazatelný vliv na sníženou PA, na toleranci fyzické zátěže a vyšší výskyt inaktivity. Míra únavy nemá přímý vliv na úroveň PA. Míra únavy má přímý vliv na toleranci fyzické zátěže, což se prokázalo v posuzovaném parametru náležité hodnoty normy dosažené vzdálenosti v 6MWT, kde byl shledán signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami (p = 0,024). Subjektivní vnímaní dušnosti po testu a vnímaného úsilí během testu bylo u obou skupin stejné a únava na ně nemá vliv. Ve studii byla zjištěna závislost mezi tolerancí fyzické zátěže a úrovní pohybových aktivit, byla signifikantně prokázána u všech pozorovaných typů pohybových aktivit s výjimkou vysoké PA. Tyto pacienty se sníženou PA, sníženou tolerancí fyzické zátěže a únavou je vhodné cíleně vyhledávat a pomocí cílené léčby tyto negativní aspekty onemocnění zmírnit.Fatigue is one of the most frequently described symptoms that persist after COVID-19. Due to persistent fatigue, patients often complain about the inability to perform PA. For this reason, the present study evaluates the effect of persistent fatigue after COVID-19 on PA level and exercise tolerance and examines in more detail whether the degree of persistent fatigue has a differential effect on PA level and exercise tolerance. The presence and level of fatigue was assessed by the Multidimensional Assessment of Fatigue (MAF). The Axivity AX3 Ltd triaxial accelerometer was used to assess PA, from which the data on the PA intensity of the probands was obtained. Exercise tolerance was assessed according to the 6-minute walk test (6MWT), subjectively perceived dyspnoea, effort according to Borg scales, and according to blood oxygen saturation (SpO2) measurements. This study is based on 18 subjects who had experienced COVID-19. The probands were classified into 2 groups according to their fatigue level. From the results of this pilot study, fatigue was found to have a demonstrable effect on reduced PA, exercise tolerance, and a higher level of inactivity. The level of fatigue did not have a direct effect on PA levels. The level of fatigue has a direct effect on exercise tolerance which was demonstrated in the parameter considered, the appropriate value of the distance norm achieved in the 6MWT, where a significant difference was found between the two groups (p = 0.024). Subjective perception of breathlessness after the test and perceived effort during the test were the same in both groups and were not affected by fatigue. In the study, the relationship between exercise tolerance and level of physical activity was found to be significant for all observed types of physical activity except high PA. These patients with reduced PA, reduced exercise tolerance and fatigue should be targeted and these negative aspects of the disease should be alleviated by a targeted treatment.