Dušnost je jeden z nejčastěji přetrvávajících symptomů po prodělání onemocnění COVID-19 a má často negativní dopady na pohybovou aktivitu (PA) a toleranci fyzické zátěže. Proto se tato práce zabývá vlivem přetrvávající dušnosti na úroveň PA a toleranci fyzické zátěže u pacientů, kteří vnímají po uplynutí 7 týdnů od počátku onemocnění COVID-19 dušnost dle modifikované škály dušnosti dle Medical Research Council (mMRC). Pro hodnocení PA byl použit triaxiální akcelerometr Axivity AX3 Ltd, ze kterého byla získána data o intenzitě PA probandů. Tolerance fyzické zátěže byla hodnocena dle šestiminutového testu chůzí (6MWT), subjektivně vnímané dušnosti a úsilí dle Borgových škál a dle měření saturace hemoglobinu krve kyslíkem (SpO2). Výzkumný soubor byl tvořen 12 osobami, které prodělaly onemocnění COVID-19 (7. týdnů od počátku onemocnění). Probandi byli zařazeni do 2 skupin. Do výzkumné (pacienti s přetrvávající dušností) a kontrolní skupiny (pacienti bez přetrvávajících symptomů). Stejné proměnné byly hodnoceny po uplynutí 5 týdnů pro posouzení případného rozvoje post-COVID syndromu. V rámci tohoto pilotního výzkumu bylo zjištěno, že osoby s dušností po onemocnění COVID-19 mají signifikantně vyšší čas strávený v inaktivitě v období 7. týdne od onemocnění v porovnání s kontrolní skupinou (p = 0,041). 75 % probandů udává subjektivně sníženou PA v 7. týdnu od vzniku onemocnění COVID-19 oproti stavu před nemocí. V toleranci fyzické zátěže nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl mezi pacienty s dušností a kontrolní skupinou. Po uplynutí 5 týdnů došlo u pacientů s dušností ke zlepšení tolerance fyzické zátěže (p = 0,046), což mohlo souviset se snížením percepce dušnosti u 66,7 % vyšetřovaných osob. Celkově byla zaznamenána snížená tolerance fyzické zátěže celého výzkumného souboru jak v 7., tak ve 12. týdnu od počátku onemocnění COVID-19. Výsledky této studie tak naznačují, že dušnost má patrně negativní vliv na tendenci k sedavému stylu života. U celého souboru pacientů po prodělání onemocnění COVID-19 je snížená tolerance fyzické zátěže, což by mohlo mít další následný negativní vliv na tyto pacienty. Proto by bylo vhodné toleranci fyzické zátěže u takto nemocných vyšetřovat a v případě výskytu jejího snížení ji cílenou pohybovou léčbou navýšit.Dyspnoea is one of the most common persistent symptoms after COVID-19, and it often negatively impacts physical activity (PA) and exercise tolerance. This thesis discusses the effect of persistent dyspnoea on physical activity and exercise tolerance in patients who report shortness of breath 7 weeks after the onset of the disease according to the modified dyspnoea scale of the Medical Research Council (mMRC). The Axivity AX3 Ltd triaxial accelerometer was used to assess PA, from which data about the intensity of their PA were obtained. Exercise tolerance was assessed with a six-minute walk test (6MWT), subjectively perceived dyspnoea and effort according to the Borg scale, and by measuring oxygen saturation (SpO2). The research sample consisted of 12 people who had COVID-19 (7 weeks after the onset of the disease). The probands were classified into two groups: the research sample (patients with persistent dyspnoea) and the control group (patients without persistent symptoms). The same variables were evaluated after 5 weeks to assess the possible development of post-COVID syndrome. In this pilot study, individuals with dyspnoea after COVID-19 were found to have significantly higher inactivity levels in the 7th week after the disease compared to the control group (p = 0.041). 75% of probands report subjectively reduced PA at 7 weeks after the onset of COVID-19 compared to before the illness. There was no significant difference in exercise tolerance between patients with dyspnoea and the control group. After 5 weeks, the exercise tolerance of the patients with dyspnoea improved (p = 0.046), which may be associated with a reduction in dyspnoea perception in 66.7% of subjects. Overall, reduced exercise tolerance was recorded in both the 7th and 12th week after the onset of COVID-19. The results of this study indicate that dyspnoea increases the tendency to a sedentary lifestyle. The entire sample of patients recovered from COVID-19 has a reduced exercise tolerance, which could have a further negative impact on these patients. It is therefore appropriate to examine the exercise tolerance of such patients and use targeted exercise therapy if it is reduced.