Bakalářská práce si klade za cíl analyzovat reakce Evropské unie v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky na ruské hybridní působení na Ukrajině v letech 2014 až 2022, tedy od příprav anexe Krymu po vypuknutí ruské války a invaze na Ukrajinu. Text je rozčleněn do tří hlavních kapitol. První kapitola analyzuje několik různých pohledů na hybridní působení a definic. Cílem této kapitoly je nalezení jasné definice, se kterou bude práce moci dále pracovat v dalších kapitolách. Pro objasnění definice hybridního působení jsou analyzovány texty Williama Nemetha, Andráse Rácze a Mark Galeotti. Jelikož se práce soustředí na politiky EU a evropský úhel pohledu, vychází definice hybridních hrozeb z definic používaných v oficiálním unijních dokumentech a z definice Centra excelence pro boj proti hybridnímu působení. Druhá kapitola se věnuje hlavním událostem v rámci ruského hybridního působení na Ukrajině ve výše stanoveném časovém rozmezí. Tato kapitola je rozdělena na základě tří časových období, a to na přípravnou fázi, útočnou fázi a na období mezi lety 2015 a 2022. Poslední kapitola je pak analytickou částí, která prostřednictvím obsahové analýzy vybraných unijních dokumentů, společných sdělení, prohlášení a akčních plánů zkoumá jednotlivé kroky, které EU přijala na základě probíhajícího hybridního vlivu Ruska. Na základě všech výsledků práce lze konstatovat, že mezi nejefektivnější mechanismy boje proti hybridnímu působení v rámci zkoumaných dokumentů lze zařadit vytvoření konkrétních projektů, které mohou v terénu a reálném čase čelit možnému hybridnímu působení. Mezi ně patří například boj proti dezinformacím v zemích východní Evropy díky týmům East StratCom Task Force a jejich projektům, jakým je EUvsDisinfo. Právě jejich práce umožňuje EU být vidět nejen v zemích Východního partnerství, ale také doma, kde občanům EU dokazuje konkrétní činy, kterými působí. Práce se ale již nezabývala přesným měřením efektivity jednotlivých přijatých opatření, ale obecně tím, jaká rozhodnutí v daném období EU přijala.The aim of the bachelor thesis is to analyse the European Union's response within the framework of the Common Security and Defence Policy to Russian hybrid influnce in Ukraine between 2014 and 2022, i.e. from the preparations for the annexation of Crimea to the outbreak of the Russian war and invasion to Ukraine. The text is divided into three main chapters. The first chapter analyses several different perspectives on hybrid influence and definitions. The aim of this chapter is to find a clear definition that the thesis will be able to work with in the following chapters. To clarify the definition of hybrid action, texts by William Nemeth, András Rácz and Mark Galeotii are analysed. As the thesis focuses on EU policies and the European point of view, the definition of hybrid threats is based on the definitions used in official EU documents and the definition of the Centre of Excellence for Countering Hybrid Threats. The second chapter focuses on the main events of Russian hybrid action in Ukraine in the timeframe set out above. This chapter is divided on the basis of three time periods, namely the preparátory phase, the offensive phase, and the phase between 2015 and 2022. The last chapter is then an analytical section that examines the various steps taken by the EU in response to Russia's ongoing hybrid influence through a content analysis of selected EU documents, joint communications, declarations and action plans. On the basis of all the results of the thesis, it can be concluded that among the most effective mechanisms to combat hybrid influence within the framework of the examined documents is the creation of specific projects that can counter possible hybrid influence on the ground and in real time. These include, for example, countering disinformation in Eastern European countries through the East StratCom Task Force and its projects such as EUvsDisinfo. It is their work that allows the EU to be visible not only in the Eastern Partnership countries, but also at home, where it demonstrates to EU citizens the concrete actions it takes. However, the work was no longer concerned with measuring the precise effectiveness of individual measures taken, but with the general decisions taken by the EU in the period in question