Disertační práce má podobu kontrastivní studie gramatických a lexikálních forem vyjadřujících zdvořilost v češtině a korejštině. Zaměřuje se především na vykání a tykání v současné češtině a na formy jon-daes-mal a ban-mal v současné korejštině. Účelem výzkumu je poskytnout čtenáři lingvistické a obecně kulturní poznatky o zdvořilém vyjadřování v obou jazycích. Práce se skládá z pěti částí s následujícím obsahem: 1/ vývoj forem zdvořilého vyjadřování v České republice a v Koreji, 2/ využívání těchto forem v současném jazyce, 3/ komunikační a jazykový kontext při vyhýbání se výběru mezi zdvořilým (formálním) nebo neformálním stylem, 4/ komunikační a jazykový kontext při nabízení přesunu k neformálním stylům mezi komunikanty a 5/ překladové ekvivalenty mezi češtinou a korejštinou zahrnující prostředky zdvořilého vyjadřování. V rámci těchto částí práce identifikuje mezi korejštinou a češtinou následující průřezová témata: (1) společné historické pozadí zdvořilých a neformálních forem komunikace, (2) klíčové faktory odlišující české a korejské formy vyjadřující zdvořilost, (3) překladová ekvivalence mezi českými a korejskými formami vyjadřujícími zdvořilost, a (4) vnímání českého systému forem vyjadřujících zdvořilost mluvčími korejštiny vzhledem k analogickým prostředkům vyjadřování zdvořilosti v korejském jazykovém systému. Srovnání vyjadřování zdvořilosti v korejštině a češtině nám odhaluje několik poznatků: a/ solidarita a antiautoritářství se u mluvčích obou jazyků staly a stávají podstatnými při volbě prostředků vyjadřování zdvořilosti, což odráží sociální změny způsobené předešlými politickými a hospodářskými proměnami společnosti; b/ i současné způsoby vyjadřování zdvořilosti reflektují nerovnocenné role v sociálním dialogu, což v kontrastivní analýze obou jazyků odráží odlišný vztah mezi pronominálním a verbálním systémem a s tím související odlišné zdvořilostní distinkce obou forem, a to vzhledem k tomu, jak vyjadřují, kdo má přednost při nabízení tykání; c/ automatická výměna mezi českými a korejskými způsoby vyjjádření (z vykání do jon-daes-mal, z tykání do ban-mal) není vždy možná, ačkoliv obě formy sdílejí podobný zdvořilostní obsah; d/ čeština disponuje oproti korejštině několika specifiky vyjadřování zdvořilosti, která zahrnují další části jazykového systému (např. vyhýbání se vykání použitím první osoby plurálu: my).This dissertation is a contrastive study of grammatical and lexical expressions of Czech and Korean politeness. It focuses primarily on vykání and tykání in contemporary Czech, and jon-daes-mal and ban-mal in contemporary Korean. It aims to provide linguistic and cultural insights into the polite register in Czech and Korean, concentrating on speech styles (levels) of politeness. The comparison consists of five parts: the development of speech styles in each country, general usage of Czech and Korean speech styles, avoiding choosing between a polite or casual speech style, offering shifts to a casual speech styles, and translating Czech and Korean regarding speech styles. By describing, juxtaposing, and comparing their systems in each section, it discerns (1) the common historical background of polite and casual speech styles, (2) key factors differentiating the Czech and Korean speech styles, (3) translation equivalence between Czech and Korean speech styles, and (4) how Koreans understand a Czech system of speech style based on a Korean system. The linguistic comparison reveals several findings. First, solidarity and non-authoritarianism have become more important in both languages, reflecting social changes from the collapse of social ranks in the past. Second, the findings show the role of power semantics, the different relationship between a pronominal and verbal system, and a distinct concept of who has priority in offering speech styles. Third, Czech speech styles cannot be automatically changed to Korean speech styles in translation (vykání to jon-daes-mal, tykání to ban-mal), although they share a similar concept. Lastly, grammatical politeness in Czech has several specifics to understand when comparing it to the Korean system (e.g., using the first-person plural pronoun to avoid choosing vykání or tykání).