Tato magisterská práce zkoumá přímou řeč postav v Kurisově překladu prvního dílu románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Román je mimo jiné známý svým bohatým jazykem a hovorovostí, která se vyskytuje především v přímé řeči. Podle japonského lingvisty Kinsuie Satošiho je v japonské literatuře spojitost mezi postavami a jazykem, který tyto postavy používají. Jinými slovy, existuje několik typů postav (podle věku, pohlaví atd.), které stereotypně používají určité jazykové prostředky. Tento jev, který Kinsui (2003) nazývá jakuwarigo (role language), se vyskytuje nejen v původní japonské tvorbě, ale také v překladech. Cílem práce je zjistit, jaké jazykové prostředky použil Kurisu v překladu řeči jednotlivých postav a zda toto použití odpovídá Kinsuiově definici. Z výsledků analýzy vyplývá, že rysy jakuwarigo jsou v japonské kultuře zakořeněné, ačkoliv ve zkoumaném překladu jejich použití v některých případech neodpovídá Kinsuově teorii. Navíc některé postavy, jejichž řeč v originále obsahuje specifické jazykové prostředky, používají v překladu jazyk bezpříznakový.This master thesis examines characters' direct speech in Kurisu's translation of the first volume of Jaroslav Hašek's novel The Good Soldier Švejk: and his fortunes in the world war. The novel is famous for its rich language and colloquial expressions in direct speech, among other things. According to Japanese linguist Kinsui Satoshi, there is an association between characters in Japanese fiction and the language features they use. In other words, there are several groups of characters (based on age, gender, etc.) which stereotypically use a specific language. This phenomenon, which Kinsui (2003) calls yakuwarigo (role language), occurs not only in the original Japanese work but also in translation. This study aims to analyse which language features used Kurisu in the direct speech of particular characters and if these features correspond to the yakuwarigo theory. Although the results of the analysis show that the features of yakuwarigo are deeply rooted in Japanese culture, in some cases their usage in the examined translation does not correspond to Kinsui's theory. In addition, some characters whose language contains specific features in the original work use unmarked language in the translation.