V diplomové práci řeším otázku, zda by právo na přístup k internetu mělo být základním lidským právem. V prvé řadě vymezuji, svou představu toho, co právo na přístup k internetu obsahuje. Považuji zde za důležité, provést revizi základních lidských práv realizovatelných on-line, pro zjištění postavení tohoto práva ve vztahu k jiným základním právům. V rámci této revize dospívám k závěrům, že řada práv je v dnešní době realizovaná on-line, což však nevylučuje skutečnost, že mohou být realizovány rovněž v off-line prostředí. Přístup k internetu tak není automaticky součástí některých jiných základních práv. Což mě vede k výsledku, že právo na přístup k internetu obstojí vedle základních lidských práv jako samostatné základní lidské právo. Představuji zde rovněž pozitivní a negativní formulaci práva na přístup k internetu jako základního práva. V závěru provádím komparaci zahraniční úpravy ve vztahu k postavení tohoto práva. Výsledkem je, že vybrané státy doposud nepřijaly právo na přístup k internetu na ústavní úrovni. V závěru své diplomové práce, po zhodnocení všech, podle mého názoru rozhodných, skutečností, dospívám k výsledku, že právo na přístup k internetu by mělo být základním lidským právem a mělo by tak patřit do katalogu základních lidských práv.In my thesis, I ask the question of whether the right to access the Internet should be a fundamental human right. First of all, I define my idea of what the right of access to the Internet entails. I consider it important here, to conduct a review of the fundamental human rights realisable on-line, to establish the position of this right in relation to other fundamental rights. As part of this review, I conclude that many rights are nowadays realized on-line, but this does not exclude the fact that they can also be realized in an off-line environment. Thus, access to the internet is not automatically part of some other fundamental rights. This leads me to the conclusion that the right of access to the Internet stands alongside fundamental human rights as a separate fundamental human right. I also present here positive and negative formulations of the right to access the Internet as a fundamental right. I conclude with a comparison of foreign regulation in relation to the status of this right. The result is that selected states have not yet adopted the right of access to the Internet at the constitutional level. In the conclusion of my thesis, after evaluating all the facts, which in my opinion are decisive, I come to the conclusion that the right of access to the Internet should be a fundamental human right and should thus belong to the catalog of fundamental human rights.