Cílem této diskurzivní práce je prozkoumat způsoby, jakými viktoriánští malíři zobrazovali ženy a co to prozrazovalo o jejich roli a postavení ve společnosti v té době. Převládající přesvědčení, že se v té době převážně mužští umělci zaměřovali na ženskou slabost, bylo testováno zkoumáním řady děl rozdělených do témat na základě návštěv galerií, recenzí literatury a výzkumu digitálních archivů. Ženy byly zobrazovány buď jako ideální ženy odpovídající pravidlům patriarchátu, nebo jako pravý opak, padlé ženy, které porušily převládající společenské zvyklosti a zaplatily vysokou cenu za svůj přestupek. Zkoumáním sociálního a právního postavení žen bylo jasné, že ve skutečnosti byly ženy v patriarchální společnosti v bezmocné situaci, což se odráželo ve velké části umění.The aim of this discursive thesis is to explore the ways in which Victorian painters portrayed women and what this revealed about their role and position in society at the time. By examining the social and legal position of women it was clear that in reality women were in a powerless situation within the patriarchal society which was reflected and reinforced in much of the art. Even those who portrayed social problems sympathetically reinforced the prevailing status quo. The period was one of enormous change in political and social terms especially in the lives of women. The political fight for women's rights, their movement into higher education and expansion into the workforce seem glaringly absent from the imagery. Even the imagery of the revolutionary Pre-Raphaelites seemed stuck in the past.