Tato práce se zabývá postavením psychologa v církvi a specifiky jeho spirituality. V teoretické části shrnuje vývoj vzájemného pohledu církve a psychologie, současné možnosti přínosu psychologů pro církev, zdroje specifické spirituality věřících psychologů a etické problémy, kterým křesťanští psychologové mohou čelit. Výzkumná část je tvořena smíšeným výzkumem, který byl uskutečněn na souboru 10 věřících psychologů ze dvou různých církví pomocí kvalitativního dotazníku. Bylo zjištěno, že vlastní křesťanská zkušenost ovlivňuje práci psychologů v oblasti názorů a postojů a spolupráci s věřícími klienty. Víra je zdrojem naděje a síly, dává vzor přijetí a lásky, příležitost k modlitbě za klienty a specifickým možnostem psychohygieny. Psychologové mohou být církvi přínosem v péči o věřící klienty a duchovní, rozvoji pastorace a pastoračních pracovníků a v reflexi patologických forem víry.This thesis is about the role of the psychologist in the church and the specifics of their spirituality. In theoretical part it sums up development of mutual relationship between the church and psychology, how can church benefit from work of psychologists nowadays, spirituality as specific source for religious psychologist and ethical problems religious psychologists face. Research was conducted with 10 Christian psychologists from two different churches by qualitative questionnaire. It showed that Christian experience influences work of psychologists in their opinions and attitudes and collaboration with religious clients. The faith is a source of hope and strength, shows way of acceptance and love, gives opportunity to pray for clients and provides specific options of selfcare. Care for religious clients and clergy, development of pastoral care and pastoral workers and reflection of pathological faith are the benefits for church collaborating with psychologists.