Bakalářská práce analyzuje vývoj pojmu homo ludens v dějinách filosofie, od antiky zastoupené Hérakleitem z Efesu, přes Nietzscheho a Finka, až k Huizingovi, Wittgensteinovi a postmoderně. Na základě analýzy primárních i sekundárních zdrojů a komparace sleduje evoluci pojmu a jeho nosné prvky, které v druhé části práce klade do vztahu k pedagogické antropologii a filosofii výchovy, zastoupené opět zejména Finkem a jeho aporiemi. Cílem práce je zejména analýza pojmu homo ludens, komparace jeho výkladů a analýza možnosti vztahu homo ludens k výchově a rozvoji člověka, stejně jako naznačit přechod od filosofických tezí k výchovně-antropologickým projevům hry a důležitost tohoto antropologického paradigmatu v současnosti a jeho významu pro výchovu a vzdělávání.The bachelor thesis analyses the development of the concept of homo ludens in the history of philosophy, from antiquity represented by Heraclitus of Ephesus, through Nietzsche and Fink, to Huizinga, Wittgenstein and postmodernism. Based on an analysis of primary and secondary sources and comparisons, thesis traces the evolution of the concept and its supporting elements, which in the second part of the thesis places in relation to pedagogical anthropology and philosophy of education, represented again mainly by Fink and his aporias. In particular, the aim of the thesis is to analyse the concept of homo ludens, to compare its interpretations and to analyse the possibility of the relationship of homo ludens to education and human development, as well as to indicate the transition from philosophical theses to educational anthropological manifestations of the game and the relevance of this anthropological paradigm in the present day and its importance for education and training.